DEYM ze Stříteže Friedrich 1801–1853

	Fridrich DEYM ze Stříteže
	;
Datum narození	3. 5. 1801
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Datum úmrtí	23. 1. 1853
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	Ekonom nebo statistik‎; Voják nebo partyzán‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 196. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/57640

DEYM ze Stříteže, Friedrich, * 3. 5. 1801 Vídeň (Rakousko), † 23. 1. 1853 Vídeň (Rakousko), národohospodář, politik, velkostatkář

Pocházel z českého šlechtického rodu. D. patřil k česko-pruské větvi, která vlastnila od 1822 také zámek v Nemyšli. Byl synem Jana Josefa D. (1752–1804) a Josefiny Brunswickové de Korompa (1779–1821). Otec sloužil v rakouské armádě. Domníval se, že v souboji zabil svého protivníka, uprchl do Nizozemí, kde se pod pseudonymem Müller živil výrobou voskových obrázků a sošek. Po přestěhování do Neapolska ho sošky proslavily. 1796 přivezl ukázky práce do Vídně, kde jejich výstava vzbudila velký ohlas. Získal si přízeň nejen vídeňské společnosti, ale i císaře Františka, který jej omilostnil. Jan Josef mohl opět užívat pravé jméno a titul, stal se posléze komořím.

Jeho syn D. byl liberální politik, zabýval se také ekonomikou a finančnictvím. Napsal několik odborných studií. Projevoval zájem o české dějepisectví a patřil k podporovatelům historika Františka Palackého, s nímž si korespondoval a patřil k osmi příslušníkům české šlechty, kteří 1843 nabídli vzájemnou subskripcí financovat F. Palackého a jeho spolupracovníky při tvorbě českého diplomatáře. Tehdy se také D. s Palackým dohodl, aby pro vybraný okruh českých šlechticů přednášel o změnách v české zemské ústavě od vyhlášení Obnoveného zřízení zemského (OZZ) 1627. D. se snažil prosadit českému zemskému sněmu práva alespoň v té míře, v jaké byla stanovena v OZZ. Přesto se stal politickým odpůrcem snah českého národa. Byl sice moderním evropským politikem, nepochopil však, že významnou roli ve vývoji společnosti 19. století hrál nacionalismus; byl přesvědčen, že národy monarchie se z praktických důvodů zřeknou identity ve prospěch vyšších idejí rakouských. Neschvaloval násilnou germanizaci a domníval se, že žádná z neněmeckých řečí se trvale neudrží. Stal se zastáncem rakouské monarchie, zároveň odpůrcem absolutismu. Jeho ideálem byla ústavní monarchie anglická. V politických úvahách dospěl až k federálně pojímanému státu. 1848 byl zvolen do frankfurtského parlamentu. Stal se členem Jednoty pro povzbuzení průmyslu (Průmyslové jednoty) v Čechách a nějakou dobu podporoval vydávání německo-českého časopisu pro řemeslníky.

Od strýce Jana Václava Kazimíra D. (1753–1830), prezidenta apelačního soudu, získal panství Nemyšl a Mitrovice na Táborsku a 1850 přikoupil zámek a panství Liblice u Mělníka a Lojovice u Prahy. Poprvé byl ženat s Pavlínou Seignamovou de Casteras (1804–1825), s níž měl syna Karla Viktora (1823 až 1849), podruhé se oženil 1829 s Karolinou Buquoyovou (1811–1898) z Červeného Hrádku u Jirkova, s níž měl 11 dětí, z nichž čtyři byli synové – Felix (1832–1892), Klemens (1844–1867), Ottokar (1847–1907) a František (1849–1920).

Miloš Hořejš

Dílo

Über Kredit-Institute im Allgemeinen und das Hypotheken-Institut insbesondere, nebst Vorschlägen zur Errichtung einer Real-Hypotheken Bank im Königreiche Böhmen, 1844; Drei Denkschriften, 1848; Vorschläge und Entwürfe zur Vertretung und Förderung der Ackerbau-Interessen, Wien 1851; Das Bank- und Notenwesen mit Bezug auf die Geld- und Finanz-Verhältnisse in Oesterreich, Wien 1850.

Literatura

OSN 7, s. 444–446
OSN 28, s. 268
RSN 2, s. 108
BL 1, s. 244–245
Wurzbach 3, s. 277
MČE 2, s. 93
J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1923, s. 164, 172–174, 287, 463 aj.
A. Okač, Deník Egberta Belcrediho o B. D., in: VVM 9, 1954, s. 123–127
DČŽ 1, s. 251
R. Melville, Adel und Revolution in Böhmen, Mainz, 1998, s. 66n.
P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 68
týž, Zámecká knihovna Nemyšl. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků, roč. 13, 1997, s. 83–88
týž, Šlechtické rody v zemích Koruny české od roku 1620, 1 (A–M), 2008, s. 177–178.

Prameny

SOA Třeboň, Rodinný archiv D. ze Střítěže, Nemyšl.

Reference