DIBELKA Josef 1906–1979

Josef DIBELKA
Narození	13. 9. 1906
Místo narození	Řepov u Mladé Boleslavi
Úmrtí	30. 12. 1979
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Matematik‎ Fyzik‎ Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 196-197
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/53053

DIBELKA, Josef, * 13. 9. 1906 Řepov u Mladé Boleslavi, † 30. 12. 1979 Praha, fyzik, pedagog

Pocházel z učitelské rodiny. Vystudoval matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. 1932 ve Fyzikálním ústavu UK obhájil titul RNDr. (disertační práce Závislost odporu vismutu na teplotě v magnetických polích různé intenzity), 1933 dosáhl učitelské způsobilosti k vyučování matematiky a fyziky ve vyšších třídách středních škol. 1934 až 1956 působil jako odborný učitel, resp. středoškolský profesor na základních a středních školách v Kouřimi, Kolíně, Praze, Bratislavě aj. Od 1946 pracoval současně jako člen komisí při zemské školní radě, výzkumném ústavu pedagogickém, ministerstvu školství a kultury (zkušební komisař pro ustanovovací zkoušky profesorské, od 1953 konzultant dálkového studia fyziky na Vysoké škole pedagogické, fakultní učitel pro fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, vedoucí kabinetu fyziky při Krajském ústavu pro další vzdělávání učitelů aj.). 1956 nastoupil na Fakultu technické a jaderné fyziky UK v Praze (z UK byla převedena 1959 pod ČVUT a 1968 přejmenována na Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou). Působil na ní zprvu jako odborný asistent katedry obecné fyziky. 1962 byl ustanoven docentem pro metodiku fyziky (s prominutím habilitačního řízení). Podílel se na přednáškách obecné (resp. experimentální) fyziky v prvních třech ročnících studia. 1963/64 byl zvolen proděkanem, 1968–71 vedl katedru fyziky. Po řadu let byl členem fakultní vědecké rady. Se školou spolupracoval i po odchodu do důchodu 1971. S manželkou Jaroslavou, roz. Ježkovou, měl syna Josefa a dceru Alenu. Zabýval se otázkami metodiky a didaktiky fyziky, vývojem přístrojů k přednáškovým demonstracím, vybudováním fyzikálních praktických cvičení pro základní studium. Stal se spoluautorem středoškolských a vysokoškolských učebnic fyziky. Spolupracoval také na řešení výzkumných úkolů (např. vliv záření na vlastnosti materiálu).

Byl členem a funkcionářem Jednoty československých matematiků a fyziků (1959–70 působil ve výboru pražské pobočky, revizor 1959–67, předseda 1967–70). Pracoval v redakční radě časopisu Rozhledy matematicko-fyzikální (1955–79), kde publikoval články o moderní fyzice (Atomová baterie, Elektronová vodivost, Proč jaderné elektrárny, Fotoluminiscence apod.). Za celoživotní práci získal 1971 titul zasloužilý učitel a fakulta mu udělila stříbrnou Felberovu medaili.

D: učebnice a skripta: Laboratorní práce ve fysice I. (pro 7. a 8. postupný ročník, spoluautor), 1956; Kurs experimentální techniky pro učitele fysiky 7. a 8. postupného ročníku (spoluautor), 1958; Fyzikální praktikum I. (s K. Šolerem), 1960, 2. přepracované vyd. 1963; II. 1960; III., 1958, 2. přepracované vyd. 1961; Sbírka řešených příkladů a úloh z fyziky, I. Mechanika, 1968; Příklady z fyziky I. (se S. Legovou a E. Havránkovou), 1977, 2. vyd. 1986.

L: Informační zpravodaj ČVUT 10, 1980, s. 41; I. Štoll – Z. Janout, Zemřel docent J. D., in: Rozhledy matematicko-fyzikální 58, 1979/80, s. 387–388.

P: Archiv ČVUT Praha, fond Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská.

Emilie Těšínská