DROZDA Miroslav 1924–1990

Miroslav DROZDA
Narození	1. 10. 1924
Místo narození	Suchdol nad Lužnicí
Úmrtí	8. 4. 1990
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Jazykovědec‎ Literární historik, kritik nebo teoretik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 386
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/45892

DROZDA, Miroslav, * 1. 10. 1924 Suchdol nad Lužnicí, † 8. 4. 1990 Praha, literární vědec, rusista, pedagog, překladatel

Pocházel z rodiny lesníka a legionáře, který zahynul v posledních dnech druhé světové války v koncentračním táboře. D. ročník nebyl k maturitě 1943 připuštěn. Do konce války pracoval jako pomocný dělník v plzeňských Škodových závodech. 1945–48 studoval na Filozofické fakultě UK v Praze češtinu a ruštinu a byl žákem B. Mathesia, B. Havránka, V. Šmilauera a J. Mukařovského. Po studiích zůstal jako asistent na katedře ruského jazyka a literatury. Byl členem sociální demokracie, s níž 1948 přešel do KSČ. 1950 získal titul PhDr., od 1951 byl vědeckým aspirantem, 1955 CSc., 1956 jmenován docentem, 1962 doktorem věd (DrSc.), 1964 profesorem ruské a sovětské literatury. Od 1960 vedl katedru ruské a sovětské literatury, pak katedru východoslovanských literatur, 1956–60 byl proděkanem filozofické fakulty. Od poloviny padesátých let publikoval v Rudém právu, v Literárních novinách, Tvorbě, později v časopisech a listech Praha–Moskva, Československá rusistika, Sovětská věda – literatura, Svět sovětů, Tvorba, Literární noviny, Plamen, Literární listy a v zahraničních odborných revuích a sbornících. Užíval šifry -a-, -da-, M. D., md, -oz- a další, publikoval i pod jménem Miroslav Drozd. V poválečném období se stal přední osobností české rusistiky. Soustředil se na dějiny ruské a sovětské literatury, jimiž se zabýval teoreticky i literárněhistoricky. Redigoval sborníky Sovětská literární věda, Literatura velké iniciativy, spoluredigoval ročenky Pro a proti (1962, 1963), Slovník spisovatelů národů SSSR, připravil české vydání čtyřsvazkových sovětských Dějin ruské sovětské literatury (1965), psal doslovy a předmluvy, úvodní studie a statě, vydal práce Boj KSR(b) o sovětskou literaturu a jeho ohlas u nás 1917–1925 (1955), Základní otázky umění, kulturní revoluce a kulturní politiky KSČ (s R. Parolkem, 1958), Ruská sovětská literatura (1961), Umění v kulturní revoluci (s týmž, 1961) ad. Publikoval brilantní komentáře o novější ruské literatuře. Mezi jeho vrcholné práce patřila monografie Babel, Leonov, Solženicyn (1967). Stal se členem Svazu československých spisovatelů. S nástupem Husákovy normalizační éry byl 1970 zbaven vedení katedry a současně vyloučen z KSČ, z fakulty musel 1972 odejít. Pak až do penze působil jako technický úředník. Publikoval v Jugoslávii, Rakousku, SRN a v Itálii. Nakladatelství Odeon a Svoboda umožnila vydat jeho překlady a odborné knihy, které uveřejňoval pod jmény kolegů či kolektivně vesměs s pracovníky Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV J. Zumrem, J. Zumrovou, J. Honzíkem, J. Táborskou, J. Šandou, J. Žákem, O. Žákovou. Z ruštiny překládal literárněvědné texty, díla s filmovou tematikou i beletrii (A. A. Beljajev, Ideologický boj o literaturu. Kritický rozbor americké sovětologie, 1978, B. I. Bursov, Dostojevskij a jeho svět, 1978, S. M. Ejzenštejn, Paměti, 1987 aj.). Z dalších to byli L. J. Ginzburgová, M. Gorkij, J. M. Lotman, A. V. Lunačarskij, V. F. Odojevskij. V posledních dvou letech života působil D. na vídeňské univerzitě. 1988 vzbudila ohlas jeho přednáška o Puškinovi, proslovená v Praze na Filozofické fakultě v Kruhu přátel českého jazyka. Byl členem řady vědeckých rad a institucí, mj. vědecké rady fakulty, členem Československého komitétu slavistů, hostujícím profesorem na univerzitách ve Vídni a v Tübingen, řádným profesorem Vídeňské univerzity, členem mnoha edičních rad pražských nakladatelství. Poslední práci Narativní masky ruské prózy... vydal 1990.

Manželka Danuška (1926–2009) byla učitelkou mateřské školy, posléze technickou úřednicí, bratr Oldřich D. (* 1928), stavební inženýr a bývalý náměstek ředitele Pragoprojektu, se zabývá uměleckým řezbářstvím. D. dcera Jitka, provd. Jílková (* 1954), je překladatelkou z němčiny a ředitelkou Pražského divadelního festivalu německého jazyka, syn Miroslav D. (* 1956) je elektroinženýrem. D. urna byla uložena na hřbitově ve Zbirohu.

L: J. Kunc, Česká literární bibliografie. 1945–1963, 1, 1963, s. 282, 600; 3, 1964, s. 686; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 512; M. D. a Jiřímu Honzíkovi k šedesátinám J. Franěk (ed.), 1984 (samizdat); týž, Würdigung, in: Wiener Slawistischer Almanach Band 14, Wien 1984, s. 8–12 (sborník k šedesátinám M. D.); nekrolog: V. Novotný, Za M. D., in: Lidové noviny 13. 4. 1990; www.obecprekladatelu.cz.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha (37 kartonů).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová