DUDIČ Karel 1919–1983

	Karel DUDIČ
Datum narození	21. 8. 1919
Místo narození	Opava
Datum úmrtí	22. 5. 1983
Místo úmrtí	Opava
Povolání	Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti‎; Filmař nebo filmový podnikatel‎; Televizní pracovník nebo reportér‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 416. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/45964

DUDIČ, Karel, * 21. 8. 1919 Opava, † 22. 5. 1983 Opava, scénograf

Studoval 1938–42 na Škole umění ve Zlíně malbu u V. Hrocha, sochařství u V. Makovského a grafické techniky a monumentální malbu u R. Gajdoše. 1942–44 působil jako výtvarník reklamního oddělení firmy Baťa, 1944–45 byl výtvarníkem Studia kresleného filmu ve Zlíně-Kudlově, 1945–48 se zabýval malbou a grafikou ve svobodném povolání a zahájil externí spolupráci s opavským Slezským divadlem, na jehož obnově se spolupodílel. Od podzimu 1948 vystřídal šéfa výpravy Slezského divadla hudebníka a scénografa V. Čecha a konečně určoval výtvarnou stránku všech tří divadelních souborů (činohra, opera, balet). Pravidelně se 1948–69 zúčastňoval výstav Sdružení umělců slezských, soubornou výstavu mu 1975 uspořádalo Vinohradské divadlo v Praze, scénické návrhy vystavoval i v zahraničí (NDR, SRN, Itálie). Třikrát obdržel 1. cenu v soutěži Divadelní žatvy (1949, 1952, 1955). Dočkal se i státních vyznamenání. Před 1960 se pokoušel podle sovětských vzorů o monumentální jevištní architekturu a o budování iluzivního, skutečnosti se podobajícího divadelního prostoru, jak se to odráželo zejména v dobově vysoko ceněných inscenacích sociálních a klasických dramat a ruské a sovětské opery. Při premiéře Smetanovy Čertovy stěny (1960) našel vlastní výtvarné řešení, opřené o pouhý náznak a vycházející z tematické tříště gotických iluminací. V D. výpravách se objevovala ornamentika drolerií a tapet, umělec bohatě čerpal ze symboliky skal, vodstva, stromů a květin, u interiérů vycházel z archetypů básnicky pojednávané architektury (schodiště, okno, oblouk apod.). Ornament, zdůrazňovaný jak papírovými dekoracemi, tak volně zavěšenými textiliemi, mu byl syntézou přírodního a výtvarného tvaru. Jednotlivosti a detaily zastupovaly celek, k němuž náležely. V 60. a 70. letech D. patřil k nejpozoruhodnějším českým jevištním výtvarníkům.

Martin Kučera

Literatura

S. Marešová, K. D., 1977
V. Jindra, Současná scénografie, 1982, s. 30 až 31
Slezsko 5, s. 24–25 (se soupisem literatury)
SČSVU 2, s. 125 (s chybným rokem narození)
V. Ptáčková, Česká scénografie 20. století, 1982, passim.

Prameny

Divadelní ústav Praha (dokumentace).

Reference