DURNOVO Nikolaj Nikolajevič ?1876–1937

Nikolaj Nikolajevič DURNOVO
Narození	23.10.(4. 11.)1876
Místo narození	Moskva (Rusko)
Úmrtí	27. 10. 1937
Místo úmrtí	okolí Medvežjegorska (Rusko)
Povolání	Jazykovědec‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 437
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/61741

DURNOVO, Nikolaj Nikolajevič, * 23. 10. (4. 11.) 1876 Moskva (Rusko), † 27. 10. 1937 okolí Medvežjegorska (Rusko), jazykovědec, slavista

Příslušník starého šlechtického rodu, absolvent moskevské univerzity (1899), kde byl žákem Filippa F. Fortunatova a Alexeje A. Šachmatova. Přednášel na moskevské a charkovské univerzitě, 1918–21 byl profesorem saratovské univerzity, poté působil v Moskvě, kde se ocitl ve svízelných existenčních podmínkách. Za přispění R. O. Jakobsona mu byl 1924 umožněn čtyřměsíční studijní pobyt v Československu, návrat však odsunul až do 1928 vzhledem k nevyřešené otázce stálého zaměstnání. D. byl v Praze a Brně v úzkém kontaktu se členy Pražského lingvistického kroužku, zejména s Jakobsonem a Nikolajem S. Trubeckým. Jakobson mu vymohl finanční pomoc ze strany československého ministerstva zahraničí, zprostředkoval studijní cestu na Podkarpatskou Rus za účelem studia ukrajinských dialektů a v jarním semestru 1926 přednáškový kurs z dějin ruského jazyka na brněnské Masarykově univerzitě. D. publikoval v časopise Slavia, spolupracoval s Masarykovým slovníkem naučným. Po návratu do SSSR našel pracovní uplatnění 1928–30 v Minsku. Od 1924 byl dopisujícím členem Akademie věd SSSR, od 1930 členem Běloruské akademie věd. V souvislosti s ideologickou kampaní, rozpoutanou proti němu v Minsku, která vedla k jeho vyloučení z Běloruské akademie věd, odjel do Moskvy, kde však znovu nenašel stálé zaměstnání. 1933 byl zatčen v souvislosti s tzv. případem slavistů, odsouzen k deseti letům ztráty svobody a odeslán do Soloveckého tábora zvláštního určení. V říjnu 1937 byl podruhé odsouzen a zastřelen. Zahynuli i oba jeho synové, Andrej a Jevgenij.

D. vědecký zájem se zaměřoval na dějiny ruského jazyka a slovanských jazyků, na ruskou dialektologii, současný ruský jazyk, teorii gramatiky a staroruskou literaturu. Je autorem klasifikace ruských dialektů. Výsledkem výzkumu dějin ruského jazyka a ruských dialektů se stala kniha Úvod do dějin ruského jazyka, vydaná za jeho pobytu v Československu Masarykovou univerzitou v Brně, znovu vyšla 1969 v Moskvě. D. se jako jeden z prvních lingvistů nové generace začal profesionálně zabývat synchronní morfologií ruštiny. Sestavil první ruský slovník lingvistických termínů. Řada jeho prací, mezi nimi druhý díl Úvodu do dějin ruského jazyka a gramatika srbochorvatského jazyka, zůstala nevydána a jejich rukopisy jsou ztraceny.

D: Očerk istorii russkogo jazyka, Moskva – Leningrad 1924; Grammatičeskij slovar’, Moskva 1924; Vvedenije v istoriju russkogo jazyka, Moskva 1927; Vvedenije v istoriju russkogo jazyka, Moskva 1969 (kde podrobná bibliografie); Izbrannyje raboty po istorii russkogo jazyka, Moskva 2000.

L: M. G. Bulachov, Vostočnoslavjanskije jazykovedy. Biobibliografičeskij slovar’ 2, Minsk 1977, s. 184n.; M. A. Robinson – L. P. Petrovskij, N. N. D. i N. S. Trubeckoj. Problema jevrazijstva v kontekste „Dela slavistov“, in: Slavjanovedenije 28, 1992, s. 68n.; F. D. Ašnin – V. M. Alpatov, N. N. D., in: Izvestija Rossijskoj akademii nauk. Serija literatury i jazyka 52, 1993, s. 54n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek