DVOŘÁK Čeněk 1848–1922

Čeněk DVOŘÁK
Narození	21. 1. 1848
Místo narození	Dušejov u Jihlavy
Úmrtí	6. 5. 1922
Místo úmrtí	Záhřeb (Chorvatsko)
Povolání	Fyzik‎ Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 474
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46077

DVOŘÁK, Čeněk (též DWOŘAK, Vincenc, Vinko), * 21. 1. 1848 Dušejov u Jihlavy, † 6. 5. 1922 Záhřeb (Chorvatsko), fyzik, pedagog, odborný spisovatel

Byl synem rolníka. Studoval na gymnáziu v Jihlavě, kde 1866 maturoval, a matematiku a fyziku na filozofické fakultě pražské univerzity, kde získal diplom a přijal 1871 asistentské místo u svého učitele fyziky E. Macha. 1873 byl promován doktorem filozofie (PhDr.) a 1874 se habilitoval z experimentální fyziky. Již 1875 byl povolán prvním řádným profesorem tohoto oboru na univerzitu v Záhřebu, kde působil až do odchodu do výslužby 1911. Vybudoval tam a po více než tři desetiletí vedl fyzikální ústav, pracoval rovněž jako děkan filozofické fakulty (1881/82, 1891/92) a rektor školy (1893/94). D. přednášel teoretickou a experimentální fyziku a dějiny oboru. Od 1872 konal pokusy v optice, zdokonalil metodu trhlin (1872) a v optice fyziologické popsal tzv. Dvořákův stereokinetický jev, dále se zabýval akustickou přitažlivostí a odpuzováním, vibracemi a cirkulací vzduchu v trubici (Dvořákova- -Rayleighova cirkulace), absolutní intenzitou zvuku, jeho působením na rezonátory. Zkoumal analogie mezi zvukovými vlnami a elektrickými i magnetickými jevy a pořizoval první rentgenové snímky v Záhřebu (1897). Sám si zhotovoval důmyslné přístroje k pokusům, měřením a demonstracím (např. Dvořákovo akustické reakční kolo, Dvořákův zvukoměr). Známost a věhlas si zjednal publikacemi v zahraničních periodikách. Od 1872 napsal chorvatsky, německy a česky na třicet příspěvků z optiky, akustiky, elektřiny, hydrodynamiky a dějin fyziky, jež publikoval ve Wiedemanns/Poggendorffs Annalen der Physik (Lipsko), Zeitschrift für Instrumentenkunde (Braunschweig), Zeitschrift für den physikalischen und chemischen Unterricht (Berlín), Physikalische Zeitschrift (Lipsko), Nastavni vjesnik (Záhřeb) a Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften (Vídeň 1872–75, 1881, 1889).

Byl zvolen dopisujícím členem KČSN (1876 a externím 1909) a druhé třídy ČAVU (1893), členem korespondentem (1883) a řádným členem Jihoslovanské akademie věd a umění (1887), Société française de physique (1887), Société internationale des électriciens v Paříži, Chorvatské přírodovědecké společnosti a čestným členem Jednoty českých matematiků a fyziků (1912).

Jeho manželkou se stala vnučka chorvatského bána a básníka Ivana Mažuraniće. D. byl vlastencem, v cizině šířil informace o českém národě, sledoval český literární i vědecký život. Byl znám jako hudebník, zajímal se i o stavbu houslí.

L: Poggendorff 3, s. 395 (s neúplným soupisem díla); OSN 8, s. 269; OSND 2/1, s. 312; MSN 2, s. 372; KSN 3, s. 574; ČAVU, s. 66; Tomeš 1, s. 279; Hrvatski biografski leksikon 3, Zagreb 1993, s. 724–725 (s neúplným soupisem díla a literatury); Hrvatska enciklopedija 3, Zagreb 2001, s. 322; nekrolog, in: Příroda. Měsíčník přírodovědecký 15, 1922, s. 228; F. Záviška, V. D., in: Almanach České akademie věd a umění 32, 1922, s. 98–102 (s neúplným soupisem díla).

P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 6 349, řkt. fara Dušejov, narození pro Dušejov, sv. A I, fol. 27.

Ladislav Hladký, Gustav Novotný