DVOŘÁK Samuel st. †1689

	Samuel DVOŘÁK st.
Narození	Chyba: neplatný čas [[Kategorie: Narození Chyba: neplatný čas]]
Místo narození	Žebrák
Úmrtí	Chyba: neplatný čas [[Kategorie: Úmrtí Chyba: neplatný čas]]
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Umělecký řemeslník‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 492
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46120

DVOŘÁK, Samuel st., * 30. léta 17. století Žebrák, † 30. 10. 1689 (datum pohřbu) Praha, mědirytec

Měšťanem na Starém Městě pražském se stal 1684, ale jeho dílna, specializující se takřka výhradně na náboženskou a portrétní grafiku pro Tiskárnu jezuitskou v Praze, pracovala přinejmenším od 50. let 17. století. Po D. smrti přešla na syny Samuela ml. a Daniela.

Pokud je známo, nejstarší značka „SD sc.“ patřící nepochybně otci, se objevila na jedné ze dvou příloh některých exemplářů Bridelova kancionálu Jesličky, staré nové písničky (1658). Pod názvem Tabula geographica inclyti Boemiae regni in suas partes et districtus divisa D. 1667 adaptoval pro Boleluckého spis Rosa Boemica sive Vita sancti Woytiechi (1668) Sadelerovu mapu Čech a pro Pešinův Mars Moravicus (1677) Komenského mapu Moravy, která tak na území Čech vyšla tiskem vůbec poprvé. Spolupracoval též na ilustracích významných Balbínových děl. Signoval např. portrétní medailony v šesté a sedmé části Epitome historica rerum Bohemicarum (1673–1677). Jeho značku nesla i stylizovaná mapa Čech na rubu titulu úvodní knihy první dekády Miscellanea historica Regni Bohemiae (1679–1688). Tento mědiryt s českými pohořími, řekami a středovým panoramatem Prahy v kartuši nadnášené Říšským znakem a Českým lvem navrhl K. Škréta. Také ostatní ilustrace se značkou „SD“ byly pořízeny pro soudobou nábožensky vzdělavatelskou literární produkci, např. osmnáct portrétů významných členů svatováclavského semináře bylo publikováno v kázání Domus pietatis, et literarum lapide fundamentali... od J. Krause (1680).

Dosavadní početnou svatováclavskou ikonografii rozmnožil D. 44 celostránkovými mědiryty k programovému spisu Jana Tannera Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavě (1679). Šlo o rytecké faksimilie freskového cyklu, který zdobil 44 poutních kapliček mezi Prahou a Starou Boleslaví. Dílko, které vyšlo v Tiskárně jezuitské, spojením mariánských a svatováclavských námětů demonstrovalo náboženskou i politickou jednotu země, patřící již plně do katolické Evropy. O rok později J. Černoch vydal upravený překlad Heiliger Weeg von Prag nacher Alt-Buntzel (1680). Po D. smrti se zásluhou pražských jezuitů objevila i typograficky zběžná latinská verze Via sancta Praga Vetero-Boleslaviam (1690) a pak znovu česká (1692). Obě provázel týž cyklus. V. J. Koniáš reeditoval německé znění ještě dvakrát, 1699 a 1705.

D. syn Samuel ml. se vyučil v otcově dílně, 1684 získal spolu s ním měšťanské právo na Starém Městě pražském a 1714 při prodeji otcovského domu byl uveden jako člen řádu křižovníků. Patrně byl rytcem frontispisu modlitební knihy Zlatý prsten (1696). Jeho autorství lze též předpokládat u ilustrací modliteb Pět červených korálův (1710) a v Cochemově Životu Pána našeho Krista Ježíše (1717). Další syn Daniel D. byl 1697 imatrikulován na pražské filozofické fakultě a 1714 působil na faře v Úsobí na Havlíčkobrodsku. Z monogramu „D. D.“ u podobizny F. O. Kinského, která se stala součástí Zeidlerova pojednání Somatotomia anthropologica seu Corporis humani fabrica (1686), lze soudit, že by mohl být též rytcem i ostatních tabulí tohoto anatomického atlasu. Plným jménem „Daniel Dworžak sc.“ i monogramem se podepsal pod 37 ilustrací Bridelova díla Jiskra slávy svatoprokopské (1699). Vedle toho se živil rytím univerzitních tezí. O dalších D. synech Františkovi a Václavovi není v souvislosti s knižní grafikou nic známo.

L: OSN 8, s. 265; P. R. Pokorný, Zmizelá erbovní galerie, in: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 16, 1999 až 2000, s. 140n.; J. Royt – D. Stehlíková – P. Štěpánek, Poutě do Staré Boleslavi, 1995, s. 10n.; Thieme – Becker 10, s. 261; Toman 1, s. 187 (D. Daniel), s. 190 (D. Samuel st. a ml.); V. Vlnas (ed.), Sláva barokní Čechie, 2001, s. 525; Voit, s. 227–228.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Petr Voit