EDGAR Emil 1884–1963

	Emil EDGAR
Datum narození	5. 9. 1884
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	30. 1. 1963
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Redaktor nebo žurnalista‎; Architekt‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 523–524. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46175

EDGAR, Emil (vl. jm. Kratochvíl, Emilian), * 5. 9. 1884 Praha, † 30. 1. 1963 Praha, výtvarný publicista, architekt

Vystudoval reálné gymnázium a architekturu na české technice v Praze. Byl žákem J. Kouly. Od mládí se účastnil jak práce veřejné, zejména památkářské (člen Klubu za starou Prahu), tak výtvarné (člen Artělu) a konfesionální jako aktivista evangelické církve. Vyrůstal pod vlivem modernismu J. Kotěry a jeho druhů a specializoval se na užitnou funkci architektury, kterou nalézal nejkoncentrovaněji vyjádřenou v hřbitovní architektuře. Jako propagátor pohřbů žehem se zaměřil na projektování kolumbárií a popelnicových hájů, např. v Mladé Boleslavi, Mnichově Hradišti, Lounech, Kroměříži, Lomnici nad Popelkou, Protivíně, na Vinohradských hřbitovech aj. Ve 30. letech redigoval časopisy Kámen a Stavitelské listy. Před první světovou válkou přispíval do Revue moravskoslezské pravidelnými referáty, inspirovanými německou výtvarnou publicistikou. Usiloval o výtvarnou osvětu lidových vrstev a systematicky popularizoval teorii architektury a životního slohu. Zabýval se moderním životním stylem i obecnějšími otázkami estetickými či historickými. Zvláštní pozornost věnoval otázkám církevního stavitelství, školské architektuře a výstavnictví. K různým aspektům výtvarné všednodennosti napsal deset svazečků do ediční řady nakladatelství B. Kočího Vkus a nevkus, kterou 1923–27 řídil (Jak se šatíme, Jak se dívat na nábytek, Šperk, Dary, Malý byt, Vymalování bytu, Nábytek, Hřbitov, Náčiní, Počátky praktické estetiky). V polovině 20. let redigoval edici Slovenská knihovna v nakladatelství A. Dyka. V národně demokratické straně se zaměřoval na živnostenské poměry. Vrcholem E. díla se stala monografie Obrana české vzdělanosti stavebně umělecké (1939), v níž po vzniku protektorátu odvážně hájil původnost české architektury před německými útoky. Poslední příspěvky památkářského rázu publikoval počátkem 50. let ve Slezském sborníku.

Martin Kučera

Dílo

Zwei Kirchen und die Architektur, Wien 1909; Protestantismus a architektura, 1912; Moderní byt, 1913 (2. rozšíř. vyd. 1922); Habánská keramika, 1918; Školy, 1919; Dopisy Josefa Manesa hr. Bedřichu Silva-Tarouccovi, 1920; Dnešní vývoj řemesla, 1920; Malíř pokojů, 1921; Zodpovědnost umělecké výchovy, 1920; Život a umění. Soudobá architektura, 1921; Výstavnictví živnostenské a průmyslové, 1921; Stavba zařízení škol, 1922; Kolumbária a popelnicové háje, 1923; K naší výchově estetické, 1926; Stavebně umělecké předpoklady protestantských církví, 1947.

Literatura

OSND 2/1, s. 344
MSN 2, s. 496
A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR 2, Praha 1936, s. 266.
J. Kunc, Kdy zemřeli…? 1963–1966, 1966, s. 16
NEČVUD, s. 189 (se soupisem díla)
Jiří Froněk (ed.), Artěl. Umění pro všední den 1908–1935, 2009, rejstřík.

Prameny

LA PNP Praha, část osobní pozůstalosti.

Reference