EISNER z Eisensteinu Václav Ignác 1793–1881

Václav Ignác EISNER z Eisensteinu
Datum narození	1. 9. 1793
Místo narození	Čestín u Kutné Hory
Datum úmrtí	9. 9. 1881
Místo úmrtí	Prčice u Benešova
Povolání	Právník‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 564. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/76245

EISNER z Eisensteinu, Václav Ignác (též EISSNER), * 1. 9. 1793 Čestín u Kutné Hory, † 9. 9. 1881 Prčice u Benešova, právník, pedagog, politik

Pocházel z rozvětvené rodiny původně sklářských podnikatelů a velkostatkářů. Syn Josefa E. (1763–1811), bratr Jana Nepomuka Aloise E. (1790–1856). E. studoval práva na pražské univerzitě, 1817 byl promován doktorem. Působil postupně jako zemský advokát, právní zástupce pražského arcibiskupství a obchodní komory, dlouholetý prezident advokátní komory pro České království. Přednášel na univerzitě jako profesor všeobecného a konkursního řádu, obchodního a směnečného práva, 1838 se stal děkanem doktorského kolegia právníků. Od 1845 byl podobně jako bratr členem VHS a členem ředitelství akciového spolku řetězového mostu Františka Josefa v Praze. 1861–67 a 1870–71 zasedal jako poslanec za velkostatkářský klub ve sněmovně. Vlastnil velkostatky Prčice, Uhřice, Zahrádky, Polní Voděrady a Březinu. Měl tři syny, Bedřicha (1819–1901), Augusta (1821–1875) a Karla Ludvíka (1827–1872). August byl zvolen 1861–67 a 1870–71 zemským poslancem, od 1871 také členem VHS. Na poslaneckou tradici navázal synovec Emmerich (1859–1917), který po studiu gymnázia v Kalksburgu u Vídně absolvoval vyšší hospodářský ústav v Libverdě (Děčín) a věnoval se zemědělství na svých statcích v Čechách i Německu. Od 1883 spravoval zděděný velkostatek Polní Voděrady. Poslanecký mandát zastával 1895–1901; byl členem okresního zastupitelstva v Kouřimi. Jeho syn Karl Borromäus (* 1902), který, ač německé národnosti, vystupoval v době nacistické okupace jako antifašista, opustil po válce jako poslední člen rodu české země. Rodinná hrobka je na pražských Olšanech.

Miloš Hořejš

Literatura

• DUK 3, rejstřík
• Lišková, s. 59
• M. Navrátil, Almanach sněmu království Českého (1895–1901), 1896, s. 30n.
• P. Mašek, Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 76
• týž, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 209
• M. Mádl, Johann Ignaz E. z E.: sklář šlechticem a jeho sklenička, in: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století, 2007, T. Petrasová – H. Lorenzová (ed.), s. 257–269.

Prameny

• NA Praha, Sbírka Dobřenský, inv. č. 217
• Archiv hl. m. Prahy, Magistrát, PSK 1830–1
• SOA Praha, Velkostatek Filipov
• Velkostatek Polní Voděrady.