ELHENICKÝ Alois 1844–1915
| Alois ELHENICKÝ | |
| Datum narození | 7. 6. 1844 |
|---|---|
| Místo narození | Lhenice u Netolic |
| Datum úmrtí | 23. 10. 1915 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Architekt |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 15, Praha 2012, s. 572. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46225 |
ELHENICKÝ, Alois, * 7. 6. 1844 Lhenice u Netolic, † 23. 10. 1915 Praha, stavitel, komunální politik
Po maturitě na reálce ve Strakonicích absolvoval 1869 pozemní stavitelství na pražské technice a nastoupil praxi u stavební firmy Muzika a spol. 1879 složil stavitelskou zkoušku a otevřel si kancelář stavitele a civilního geometra na Smíchově, 1907 byl jmenován stavebním radou. 1888 vstoupil do Spolku inženýrů a architektů, stal se zakládajícím členem České matice technické, založil továrnu na glazované střešní tašky v Obrnicích u Mostu. Pečlivě a technicky důkladně realizoval cizí projekty. Vynikl především jako stavitel ústředních jatek v Praze- Holešovicích, v Praze realizoval budovu Hypoteční banky na Senovážném náměstí, hlavní (Wilsonovo) nádraží, vozatajské kasárny ve Vršovicích, školu na Uhelném trhu, loterijní úřad v Dlouhé třídě, ústav pro hluchoněmé ve Švédské ulici na Smíchově, přistavěl severní a jižní křídlo beuronského kláštera sv. Gabriela na Smíchově. Adaptoval budovy banky Union v ulici Na Příkopě a internátu Azyl císařovny Alžběty ve Vladislavově ulici a řadu gotických a renesančních domů, realizoval chlapeckou měšťanskou školu v Lounech.
Patřil k čelným funkcionářům staročeské Národní strany, od 1887 byl členem obecního zastupitelstva na Smíchově, kde bydlel a měl firmu, 1888–1906 starostou města Smíchova a zasloužil se o jeho rozkvět. V souladu s industrializací řešil otázku bydlení měšťanských a dělnických vrstev, urbanistického rozvoje, hygieny, vodního zásobování. Inicioval zakoupení Kinského zahrady a vhodně ji začlenil do městské zástavby. Staral se o čistotu ulic a městských parků. 1889–95 byl poslancem zemského sněmu, kde hájil zájmy Smíchova a pražských předměstí. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Martin Kučera
Literatura
- Národní album, s. 58
- OSN 28, s. 378
- OSND 2/1, s. 409
- MSN 2, s. 550
- Lišková, s. 59
- Tomeš 1, s. 289–290
- Myška, s. 100–101
- Architekti, s. 156–157.
Reference