FÜHRER Robert Jan Nepomuk 1807–1861

Z Biografický slovník českých zemí
Robert Jan Nepomuk FÜHRER
Datum narození 2. 6. 1807
Místo narození Praha
Datum úmrtí 28. 11. 1861
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání Hudební skladatel‎
Hudební interpret‎
Významnost C
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 481–482. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/56045

FÜHRER, Robert Jan Nepomuk, * 2. 6. 1807 Praha, † 28. 11. 1861 Vídeň (Rakousko), varhaník, hudební skladatel

Narodil se rodině pražského lékárníka Ignáce F. 1817–24 byl vokalistou u Sv. Víta a hudebně se vzdělával u svého kmotra – hudebního skladatele J. N. Vitáska. 1823 se stal výpomocným varhaníkem ve svatovítském chrámu a 1826 druhým varhaníkem. 1830–39 učil na nově zřízené pražské varhanické škole a 1829–39 byl také varhaníkem ve strahovském klášteře. Po Vitáskově smrti se stal 1839 ředitelem kůru u Sv. Víta, funkce byl však 1845 kvůli finančním machinacím zbaven. Poté co musel opustit Prahu, pobýval 1846–49 v Salcburku, kde se živil jako výpomocný varhaník, zástupce divadelního kapelníka a příležitostný učitel. 1849 pobýval v Mnichově, kde vydal řadu svých skladeb u nakladatele J. Aibla, 1850 v Augsburgu, 1854–55 ve Freisingu, Braunau am Inn a Gmundenu, odkud byl kvůli dalšímu deliktu vypovězen. V té době se živil jako sbormistr, učitel hry na klavír či varhaník a vydával své spisy. Po krátkém pobytu ve Vöcklabrucku a Schwanenstadtu, kde opisoval noty, doprovázel na klavír houslistu J. Gärtnera po Rakousku a Uhrách. 1856 se znovu vrátil do Salcburku, kde s A. Brucknerem vystupoval na oslavách W. A. Mozarta. 1856–57 pobýval znovu v Braunau, poté v Aspachu; žil z podpory vikariátního učitelstva a skládal. 1858 se přesunul do Riedu im Innkreis, kde zřídil pěveckou školu. 1859 byl F. vězněn v Garstenu (obhajoval se sám). Po propuštění odešel 1860 do Vídně, žil velmi nuzně a příjmy měl jen díky vydávaným skladbám. Zemřel v chudobě, pohřben byl ve společném hrobě ve Währingu (dnes XVIII. okres Vídně). 1885 mu byla v Pardubicích jako připomínka Všeobecného sjezdu varhaníků odhalena pamětní deska. S Kateřinou, roz. Seidlovou (* 23. 3. 1812 Praha, † 24. 6. 1889), měl syny Roberta (* 18. 6. 1838 Praha, † 28. 6. 1890) a Ottu (* 15. 4. 1840 Praha, † 1. 3. 1906 Petrohrad, Rusko), který byl operním zpěvákem působícím převážně v Rusku.

F. byl vynikajícím varhaníkem a autorem přibližně čtyř set skladeb a několika teoretických spisů. Původně tvořil pod vlivem W. A. Mozarta, později v duchu romantismu. Skládal hlavně církevní hudbu, zejména mše, graduale, ofertoria, moteta, žalmy, preludia a fugy. Během pobytu v Praze vytvořil nejhodnotnější skladby; některé jeho pozdější práce jsou hodnoceny jako ledabylé, motivy v nich se opakují. F. je pokládán za zakladatele české vánoční varhanní pastorely. Čerpal mj. ze staročeské církevní hudby (toccata na chorál Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave). K jeho nejlepším pracím patří mše A dur (1843), rekviem g moll (1846) či oratorium Christus im Leiden und im Tode. K příležitosti úmrtí císaře Františka I. napsal skladbu Fuga Elegica. F. světské skladby tvoří kantáty, mužské sbory a písně. Sbírku preludií Der Landorganist (1860) složil ve vězení v Garstenu.

Lenka Procházková

Dílo

skladby, výběr: Kurze Pastoral-Messe (in A und D), asi 1840; Messe für den heiligen Gründonnerstag (Coena Domini) sammt Graduale und Offertorium, asi 1840; Zweite Messe in G, kolem 1840; Messe in G, asi 1844; Pastoral-Graduale und Offertorium (Viderunt omnes fines), kolem 1845; Kurze Pastoral-Messe in A und D, kolem 1845; Requiem in Es, asi 1861; 2 Toccaten nach den urältesten böhmischen Chorälen, 1847. Teoretické spisy, výběr: Der Rhythmus. Oder der musikalische Ebenbau, 1847; Die Tonleitern der Griechen auf das fünfzeilige Notensystem übertragen, 1847; Praktische Anweisung zum regelrechten Erlernen des Pedalgebrauchs auf der Orgel (rkp.); Musikalisch-liturgisches Handbuch für Chordirectoren etc. (rkp.).

Literatura

Prameny

  • Österreichische National Bibliothek, Wien, rukopisy
  • NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 120, obraz 252 a 258.

Reference