FAJMONOVÁ Josefa 1911–1943

	Josefa FAJMONOVÁ
	;
Datum narození	18. 8. 1911
Místo narození	Líšeň (dnes Brno)
Datum úmrtí	12. 10. 1943
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 51–52. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/54748

FAJMONOVÁ, Josefa (též FAIMONOVÁ, FAJMANOVÁ), * 18. 8. 1911 Líšeň (dnes Brno), † 12. 10. 1943 Praha, účastnice 2. odboje

Byla čtvrtým z deseti dětí dělníka v kamenolomu Jana F. a Josefy, roz. Kroupové. Pod vlivem rodičů, zakládajících členů KSČ, se od útlého věku angažovala v dělnickém a komunistickém hnutí. Od sedmi let cvičila v Dělnické tělovýchovné jednotě, ve čtrnácti letech vstoupila do organizace komunistické mládeže. Příležitostně se živila jako tovární dělnice, avšak hlavně se účastnila demonstrací, agitovala, kolportovala letáky a stranický tisk. V necelých osmnácti letech odjela tajně do Sovětského svazu, kde v Moskvě 1929–30 absolvovala školení pro výchovu komunistických funkcionářů a agitátorů. Po návratu byla 1930 při zakázané demonstraci zatčena a odsouzena k podmínečnému trestu tří týdnů vězení. 1932 se znovu školila v Moskvě a po návratu spoluorganizovala akce na podporu stávkujících horníků rosicko-oslavanského revíru. V rodišti se podílela na agitační kampani, která 1936 vyústila v úspěch KSČ v obecních volbách, kdy strana získala třetinu míst v zastupitelstvu a starostou Líšně byl zvolen komunista J. Ondráček. Po zákazu KSČ 1938 a přechodu do ilegality se zapojila do budování stranické sítě na Brněnsku. Po německé okupaci v březnu 1939 rozšiřovala letáky ilegální organizace Národního hnutí pracující mládeže. Po vlně zatýkání v listopadu odešla do Čech, kde pobývala střídavě v Praze a na Královéhradecku. V odboji působila jako spojka členů vedoucí stranické pětky I. ilegálního ÚV KSČ (do února 1941), instruktorka a krajská sekretářka v Hradci Králové (do léta 1942) a členka III. ilegálního ÚV KSČ pod vedením Josefa Moláka. Na počátku 1943 se stala společně s Františkem Maříkem vedoucí pražského kraje ilegální KSČ a funkci zastávala až do zatčení gestapem. V pankrácké věznici byla podrobena zostřeným výslechům, během nichž spáchala v cele sebevraždu. Po osvobození byla vyznamenána in memoriam Československým válečným křížem 1939, Pamětním odznakem druhého národního odboje a Zlatou hvězdou Řádu za svobodu. V Brně-Líšni byla jejím jménem označena ulice.

Jan Břečka

Literatura

KSČ v boji za svobodu, 1949, s. 112, 131, 157
A. Hájková, Praha v komunistickém odboji, 1984, s. 197, 213, 277–281, 296–300
Český antifašismus a odboj. Slovníková příručka, 1988, s. 159, 165, 170
P. Krafl a kol., Ves Leštno za městečko vysazovati ráčíme, 2009, s. 87.

Prameny

MZM, Brno, historické oddělení, fond S (písemnosti), inv. č. 5 145, medailon J. F.
tamtéž, inv. č. 12 017–20, dekrety k vyznamenáním členky III. ilegálního Ústředního výboru KSČ J. F.

Reference