FENCL Antonín 1881–1952

Antonín FENCL
Narození	28. 12. 1881
Místo narození	Nusle (dnes Praha)
Úmrtí	9. 11. 1952
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Spisovatel‎ Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti‎ Dramaturg, režisér nebo choreograf‎ Divadelní interpret nebo herec‎ Filmař nebo filmový podnikatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 113-114
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/54921

FENCL, Antonín, * 28. 12. 1881 Nusle (dnes Praha), † 9. 11. 1952 Praha, herec, divadelní a filmový podnikatel, režisér, dramatik

Po absolvování gymnázia, kdy se současně ochotnicky věnoval divadlu, odešel na univerzitu a navštěvoval přednášky medicíny i práv. Měl mimořádné herecké nadání, psal verše, prózu a hry. 1902 debutoval premiérou studentské aktovky Muže! v Národním domě na Vinohradech. 1904 vydával vlastním nákladem humoristicko-satirický divadelní měsíčník S prken a prkének, v němž uveřejnil další aktovku Magnet. Složil státní zkoušku z těsnopisu, který pak vyučoval na pražských školách, a 1906 vydal příručku Snadno pochopitelný návod, dle něhož možno se naučiti těsnopisu za 50 hodin. 1906 se definitivně rozhodl pro divadelní kariéru a stal se členem divadelní společnosti V. J. Suka. 1907 zpracoval v básnické drama Jidáš Iškariotský novozákonní příběh, které pak s hudbou R. Zamrzly přepracoval 1930 v úspěšnou operu s předzpěvem, sborovými scénami a pasážemi charakteru árií. Od 1907 působil rok jako režisér a herec Východočeské společnosti, poté krátce u společnosti J. Blažka. 1909–13 byl angažován k Švandovu divadlu na Smíchově, kde se poté stal ředitelem. Od 1913 působil rok v Brně jako ředitel a režisér činohry Národního divadla, 1914 se vrátil do Prahy, dva roky znovu vedl Švandovo divadlo a řídil i Adrii. 1916 založil vlastní divadelní scénu v Národním domě v Karlíně. Krátce byl také ředitelem společnosti Česká činohra. Od 1909 přispíval do časopisu Meziaktí smíchovských divadel, který 1910–12 a 1914–15 redigoval, 1913–14 redigoval v Brně s F. Lacinou Divadelní věstník, 1916–17 již opět v Praze Divadelní listy. Meziaktní list Karlínského divadla. 1916 vydal strukturně propracovanější fantastickou hru Golem. V časopise Světozor na sebe 1916 upozornil statí Shakespeare v Čechách s rozborem jeho veršů. Získal za ni cenu České akademie (knižně téhož roku, rovněž tak Nové překlady Shakespearových dramat), a obnovil tak polemiku o scénických i překladatelských problémech týkajících se děl tohoto básníka. Shakespeara začal překládat se záměrem nahradit jevištně nevyhovující překlady J. V. Sládka, dokončil však jen hru Benátský kupec (1916). Uchvácen filmem se mu začal intenzivně věnovat a klasické překlady opustil. Zřídil Kinoškolu a stal se jedním z prvních českých filmových podnikatelů. 1917 založil společnost Praga-film, 1916–17 točil filmy i pro společnost Lucerna-film. V počátcích českého filmu působil nejen jako producent, ale i jako herec a režisér. 1919 podnikl přednáškový zájezd do USA, jejž věnoval tematice československého odboje (promítal mj. vlastní záběry z 28. října 1918), po návratu řídil přírodní divadlo v pražské Šárce, které založil již před první světovou válkou (jako přírodní operní scéna působí dodnes). 1920 zdramatizoval Jiráskovy Psohlavce (premiéra 1921) a 1923 Haškova Švejka, dlouho úspěšně hrané jak na F. vlastních scénách (1922/23 řídil Revoluční scénu, kde Švejka uvedl), tak na scénách kočujících společností a divadelních ochotníků. 1921 napsal pod pseudonymem M. E. Selfby sentimentální hru Kvítek prérie (premiéra s názvem Rudoška Innonoši), skládal aktovky i situační frašky (Půjč mi svůj byt!, b. d.). Po 1923 nabývala u F. postupně vrchu forma operety s revuálními prvky (Evropa o nás ví, 1923; Ta pražská děvčátka, 1924; Veličenstvo v plavkách, 1930; Bez košile, b. d.; Trampské milování, 1931) aj. Pod pseudonymem Jul. Armand sepsal 1926 spolu s J. Baldou a E. Brožíkem hru Panna, která řekla: Ano!. 1923 se stal nájemcem a 1924 majitelem Arény na Smíchově, kde až do 1934, kdy byla Aréna z bezpečnostních důvodů uzavřena, provozoval většinou revuální a operetní představení na vlastní texty. Od 1927 řídil divadlo v Národním domě a Varieté v Karlíně. 1930 redigoval časopisy Zrcadlo. Divadelní, společenský a literární týdeník a 1934 V. O. S. A. Veřejná obrana smíchovské Arény. 1935 napsal na podkladě lidových vánočních her a na hudbu V. Roubínka hru pro mládež Koleda. 1935–36 si pronajal divadlo U Nováků ve Vodičkově ulici (jako Novoměstské divadlo). 1937 byl spoluředitelem Švandova divadla, 1938 si pronajal Varieté v Karlíně. Bohatou a pestrou činnost uzavřel jako majitel Českého lidového divadla v Brně 1943–44. Po osvobození vydal knihu úvah Divadelník o divadle. Živé slovo (1945), v níž chtěl celoživotními praktickými zkušenostmi přispět k reorganizaci českého divadla a k přípravě nového divadelního zákona. 1947 vyšla dramatizace Dobrého vojáka Švejka. Několik posledních let pracoval na rozměrném díle o starých Slovanech. Byl členem spisovatelského spolku Máj. Užíval pseudonymy Lenz, R. Lenoir, též Lenoin, Lenois a šifru A. F. Vzpomínky na něj pod titulem U Vltavy stála Aréna zpracovala dcera E. Armandová, zůstaly však v rukopise.

L: Bibliografický katalog, L. J. Živný (ed.), 1922, passim; Album representantů, s. 936; jp, Sedmdesát let českého herce, in: Lidová demokracie 28. 12. 1951; nekrology in: tamtéž 12. 11. 1952, s. 3; bs. (B. Slavík), Rozloučení s A. F., in: tamtéž 14. 11. 1952, s. 3; sine, in: tamtéž 28. 12. 1961; J. Kunc, Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů…. zemřelých od 1. 1. 1962 do 31. 12. 1962, 1962, s. 53; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 536; Česká divadla – Encyklopedie divadelních souborů, E. Šormová (ed.), 2000, rejstřík.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; LA PNP, Praha, osobní pozůstalost; Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Marcella Husová