FERBER Johan Jacob ?1743–1790

Johan Jacob FERBER
Narození	29.8.(9.9.)1743
Místo narození	Karlskrona (Švédsko)
Úmrtí	17. 4. 1790
Místo úmrtí	Bern (Švýcarsko)
Povolání	Geolog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 16, Praha 2013, s. 118
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/83624

FERBER, Johan Jacob, * 29. 8. (9. 9.) 1743 Karlskrona (Švédsko), † 17. 4. 1790 Bern (Švýcarsko), geolog, montanista

Rozdíly v datu narození dokládají, že Švédsko se v té době ještě řídilo juliánským kalendářem, na rozdíl od převážně většiny Evropy. F. byl synem významného přírodovědce Johana Henrika F. (1703–1781) a Evy Kathariny, roz. Anckarcrona. Vystudoval přírodní vědy na univerzitě v Uppsale, kde byl žákem C. Linného, u něhož 1763 získal doktorát. Vrátil se do rodiště a pracoval v otcově lékárně. 1765 byl jmenován báňským úředníkem ve Stockholmu, většinu času ale strávil mimo vlast. Od 1774 působil jako profesor fyziky a chemie na gymnáziu v kuronské Mitavě (nyní Jelgava, Lotyšsko), o rok později byl jmenován zahraničním členem Královské švédské akademie věd. 1783 se stal profesorem přírodních věd v Petrohradě, ale záhy odešel do Pruska, od 1786 jako báňský rada. Rád cestoval, většinu geologických ložisek v Evropě znal z autopsie, pobýval v Itálii, Anglii, Rakousku, Uhrách (Banská Štiavnica) aj. Několikrát navštívil Čechy, zejména jejich rudná ložiska, která odborně popsal. Byl přítelem I. Borna (psal i o jeho metodě dobývání drahých kovů, tzv. amalgamační). Na jaře 1773 u něj v Praze a na Starém Sedlišti pobýval, oba také vydali tiskem část vzájemné korespondence. Spolu s Bornem poprvé upozornil i na vulkanický původ Komorní hůrky u Chebu (F. sám byl přesvědčeným neptunistou, tj. předpokládal vznik hornin jako důsledek sopečné činnosti zemského nitra). Výsledkem cest do Čech byla rozsáhlá F. monografie Beiträge zur Mineralgeschichte von Böhmen (1774), v níž popsal většinu rudných dolů. Speciálně se zabýval jáchymovským rudním revírem, kde rozlišoval oba dnes známé žilné systémy rud. Vytvořil též jedny z prvních geologických map krušnohorských ložisek. Vedle vlastních poznatků se odvolával na informace žáka Peithnerova, s nímž se seznámil v Karlových Varech. Popsal třináct lokalit (chybí Příbram), vedle Jáchymovska také Horu Sv. Kateřiny, Horní Slavkov, Cínovec, Ratibořské Hory nedaleko Tábora a dokonce uhelnou pánev na Plzeňsku. Popis byl významně podrobnější, než mohl sám stačit prozkoumat, a proto se předpokládá spoluúčast I. Borna. F. náhle zemřel na jedné ze svých cest.

D: Blomsteralmanach för Carlskronas climat, Karlskrona 1771; Briefe aus Wälschland über natürliche Merkwürdigkeiten dieses Landes an J. v. Born, 1773 (anglicky a francouzsky 1776); Beschreibung der Quecksilberbergwerke zu Idria in Krain, Berlin 1774; Beiträge zur Mineralgeschichte von Böhmen, Berlin 1774 (anglicky Londýn 1777); Oryktographie von Derbyshire, Mittau 1776; Neue Beiträge zur Mineralgeschichte verschiedener Länder, tamtéž 1778; Physikal-metallurgische Abhandlungen über die Gebirge und Bergwerke in Ungarn etc., Berlin – Stettin 1780; Nachricht von dem Anquicken der gold- und silberhaltigen Erze, Kupfersteine und Speisen in Ungarn und Böhmen, Berlin 1787; Mineralogische und metallurgische Bemerkungen in Neuchâtel, Franche Comté und Bourgogne, tamtéž 1789.

L: RSN 3, s. 58; OSN 9, s. 97; ADB 6, s. 629–630; Svenskt biografiskt handlexikon, Stockholm 1906, s. 331–332; Nordisk familjebok 8, Stockholm 1908, s. 49–50; NGS, s. 696; J. Haubelt, F. o amalgamační výrobě Ag, in: Z dějin hutnictví 33, 2003, s. 82–89; týž, Montanista ze Švédska J. J. F. (1743–1790) a jeho práce ve středu Evropy, in: http://slon.diamo.cz/hpvt/2002/sekce/tradice/T%2004%20Haubelt.html; týž, České osvícenství (2., rozš. vyd.) 2004, rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek