FIALA František 1883–1974

František FIALA
Narození	12. 1. 1883
Místo narození	Bílek (dnes č. o. Chotěboř)
Úmrtí	11. 4. 1974
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Matematik‎ Geodet nebo kartograf‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 141-142
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/54983

FIALA, František, * 12. 1. 1883 Bílek (dnes č. o. Chotěboř), † 11. 4. 1974 Praha, geodet, kartograf

Vystudoval reálku v Novém Městě na Moravě, poté strojní inženýrství na pražské technice (1906 Ing.). Nastoupil jako asistent prof. J. Petříka a současně se účastnil přednášek na české univerzitě, kde získal aprobaci středoškolského učitele matematiky a deskriptivní geometrie. Jako stipendista pobyl také na pařížské Sorbonně. Studia ukončil 1911 doktorátem technických věd na základě obhajoby disertace Gaussovo konformní zobrazení sféroidu zemského na kouli se zvláštním zřetelem na Země koruny české. Krátce pracoval jako civilní geometr, záhy se stal středoškolským profesorem. 1922 se na ČVUT habilitoval z matematické kartografie a 1927 byl jmenován mimořádným profesorem Vysoké školy speciálních nauk (VŠSN) při ČVUT. Přednášel zejména budoucím geodetům matematickou kartografii, geodetické počtářství a nomografii. Přednášky si dával zapisovat a vydával je v litografované podobě (Nomografie, 1928; Kartografické zobrazování, 1929, 1935; Geodetické počtářství II. běh, 1930, 1932; Geodetické počtářství III. běh, 1938). Již 1931 se stal řádným profesorem a 1932/33 poprvé děkanem VŠSN. Před uzavřením českých vysokých škol nacisty 1939 byl zvolen děkanem; v květnu 1945 se zasloužil o obnovení přednášek alespoň pro předválečné studenty. Postupně zreformoval učební program, již 1946 bylo studium zeměměřictví rozšířeno z tříletého na čtyřleté. Během reforem na počátku padesátých let byla sice VŠSN zrušena, ale F. se předtím podařilo geodézii připojit k inženýrskému stavitelství, 1953 vznikla i jeho zásluhou samostatná Zeměměřická fakulta ČVUT, kde působil až do 1958, kdy odešel na odpočinek. F. získal jako jeden z prvních hodnost doktora věd (1955). I po penzionování se účastnil vědeckého života. Pohřben byl v Praze-Krči. Již od 1930 pracoval v geodetickém komitétu při Národní radě badatelské, později v její nástupkyni, v ČSAV (předsedal subkomisi pro kartografii). Byl členem Masarykovy akademie práce, Jednoty českých matematiků a fyziků, vědecké rady Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického, redakčních rad odborných periodik ad. Zabýval se teoretickými otázkami geodézie a kartografie, zejména jejich matematickými základy, otázkami vhodného zobrazení pro geografické i katastrální mapy (se zvláštním zřetelem na území Československa), převody mezi různými elipsoidy (Vzájemné vztahy mezi dvěma zobrazeními elipsoidu na kouli, 1943). Publikoval poměrně málo, považoval se více za učitele než za vědce; většinu jeho bibliografie tvoří učební texty a další studijní pomůcky, případně studie spjaté s praktickými otázkami (Volba projekce pro topografické mapy státu Československého, 1920). Vydal vysokoškolskou učebnici Matematická kartografie (1955, též německy v NDR, 1957). Stal se nositelem řady ocenění, mj. Řádu práce.

L: nekrolog in: Geodetický a kartografický obzor 20 (62), 1974, s. 148; OSND 2/1, s. 532; ČsB 1, serie 24, 27. 2. 1940; ČBS, s. 141; Tomeš 1, s. 308; P. Potužák – J. Kovařík, Osmdesát pět let profesora Dr. techn. F. F., DrSc., in: Geodetický a kartografický obzor 14 (56), 1968, s. 6–8 (s bibliografií).

Jiří Martínek