FILLUNGER August 1856–1917

August FILLUNGER
Narození	7. 8. 1856
Místo narození	Pernitz (Rakousko)
Úmrtí	27. 1. 1917
Místo úmrtí	Ostrava
Povolání	Geolog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 198-199
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/55200

FILLUNGER, August, * 7. 8. 1856 Pernitz (Rakousko), † 27. 1. 1917 Ostrava, báňský odborník

Jako místo narození se v literatuře někdy chybně uvádí Ternitz. Otec Johann F. (1807–1879) byl železničním stavitelem, matka Josefina (1820–1904) byla dcerou Matthäuse Rosthorna, ředitele Severní dráhy císaře Ferdinanda. F. měl sedm sourozenců. Po maturitě na gymnáziu (1875) vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity ve Vídni geologii u E. Suesse (PhDr.). 1888 byl promován po obhájení disertace z paleontologie a paleobiologie Ueber ein neues mesozoisches Vorkommen beiWaidhofen a. d. Ybbs. Vzdělání si rozšířil na báňské akademii ve štýrském Leobenu. Působil v černouhelných dolech v ostravsko-karvinském revíru, od 1883 jako provozní úředník v černouhelných dolech Společnosti Severní dráhy císaře Ferdinanda v Moravské Ostravě. 1890 byl jmenován závodním dolu v Orlové Kamenouhelného těžířstva Orlová-Lazy. F. se 1891 v Orlové oženil s Irenou (1869–1952), dcerou centrálního ředitele těžířstva Eduarda Hořovského (1831–1898); měli syna a dvě dcery, z nichž Irena se stala švagrovou rakouského spisovatele Heimita von Doderera. F. se 1895 stal nástupcem svého tchána. Dva roky nato přešel jako centrální ředitel do služeb Vítkovických kamenouhelných dolů v Moravské Ostravě, kde působil do konce života. Podílel se na výstavbě dolů Louis ve Vítkovicích, Oskar v Petřkovicích, koksoven u dolu Karolina a Terezie, na přestavbě dolů Bettina, Terezie a Ida. Zaváděl tam nejmodernější technické vybavení. Na dole Louis zahájil těžbu šramacím strojem typu Jeffrey, na Hlubině strojem Diamont, kde také instaloval Dawyho vrtací stroj poháněný stlačeným vzduchem, pneumatická kladiva a turbokompresor se Zöllyho turbinou (patrně jako první na evropském kontinentě). 1901 v podzemí nahradil koňské potahy benzinovými lokomotivami systému Wolf-Deutz. Byl autorem řady inovací v oboru trhacích prací a bezpečnosti důlního provozu. Pod jeho vedením společnost úspěšně konkurovala uhelnému průmyslu v sousedním pruském Slezsku.

V rakouských odborných časopisech uveřejnil články o geologii černouhelných ložisek v ostravsko-karvinském revíru, včetně důlních geologických map, výstaveb dolů a koksoven, podmínek práce v dolech s výbušnými plyny, báňského záchranářství, školství, sociální problematiky v hornictví v revíru a důlního neštěstí v Karviné (1894). Provázel exkurzi 9. mezinárodního geologického kongresu ve Vídni 1903, která navštívila doly v Moravské Ostravě. 1901 obdržel titul horního rady, 1912 vrchního horního rady. Stal se členem Hornicko-hutnického spolku v Moravské Ostravě, poradního sboru ministerstva veřejných prací ve Vídni ad. 1908 inicioval zřizování hornických pokračovacích škol. Předsedal výboru pro českou Horní školu v Moravské Ostravě, která 1913 získala novou budovu. Patřil k německým liberálům, na komunální úrovni zastupoval zájmy těžařů.

D: Die Grubenkatastrophe in Karwin vom 14. Juni 1894, in: ÖZBH 43, 1895, s. 21–23; Die Anlagen der Witkowitzer Steinkohlengruben in Dombrau, in: tamtéž 47, 1899, s. 473–475, 486–489 a 499–501; Die Arbeiter-verhältnisse im Ostrau-Karwiner Steinkohlenreviere, in: tamtéž 52, 1904, s. 690–697; Das Relief des Steinkohlengebietes von Mährisch-Ostrau, in: Bericht über den allgemeinen Bergmannstag in Wien, 2.–26. IX. 1903, Wien 1904, s. 345–349; Über die Ausgestaltung des Rettungswesens im Ostrau-Karwiner Reviere im allgemeinen und insbesondere über die diesbezüglichen Einrichtungen bei den Witkowitzer Steinkohlengruben in Mährisch-Ostrau, in: ÖZBH 56, 1908, s. 467–471 a 486–491; Zur Entwicklung des Bergschulwesens im Ostrau-Karwiner Revier, in:Montan-Rundschau (Wien) 4, 1912, s. 1306–1309; Grubenbrände, deren Entstehung und Bewältigung unter besonderer Berücksichtigung der Verhältnisse des Steinkohlenbergbaues und der Schlagwettergruben, in: tamtéž 5, 1913, s. 1085–1090, 1152–1157.

L: Ústřední ředitel Dr. A. F. zemřel, in: Hornické a hutnické listy 18, 1917, s. 21–22; Neue Freie Presse 30. 1. 1917; nekrolog, in: tamtéž (Abendblatt) 30. 1. 1917; NDB 5, s. 147; Bílková 7, s. 498–500 (s literaturou a prameny; datum † 26. 1. 1918); BL 1, s. 347; J. Seidl – F. Pertlik, Die Schüler von Eduard Suess, in: Berichte der Geologischen Bundesanstalt (Wien) 69, 2006, s. 59; Myška 2, s. 75–76.

P: Archiv der Universität, Wien, osobní spis F. A. (Sign.: PH RA 529 – 13 fol.).

Pavel Vlašímský