FLECKELES Eleazar ben David 1754–1826

Eleazar ben David FLECKELES
Narození	26. 8. 1754
Místo narození	Praha
Úmrtí	27. 4. 1826
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Náboženský nebo církevní činitel‎ Filozof‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 256
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/67541

FLECKELES, Eleazar ben David (též Eliezer), * 26. 8. 1754 Praha, † 27. 4. 1826 Praha, rabín, kazatel, talmudista, představitel ortodoxního judaismu

Pocházel z vážené rodiny učenců. Tradiční vzdělání získal v talmudických školách (ješívách) rabiho Moše ha-Kohena Rofeho, rabiho Meira Fišelse Bumsly a Jechezkela (Ezechiela) Landaua. 1779 přijal místo rabína v Kojetíně a Tovačově na Moravě, avšak již 1783 se vrátil do Prahy, kde byl zvolen za člena rabínského soudu (dajan), kterému předsedal jeho bývalý učitel Jechezkel Landau. Později se stal rabínem nadační modlitebny Joachima (Chajima) Poppera a současně vedl pražskou ortodoxní školu (bejt ha-midraš). Z této jeho činnosti vznikla řada nábožensko- právních rozhodnutí (respons), která většinou vyšla tiskem ještě za F. života pod titulem Tešuva me-ahava (Odpověď z lásky). Po Landauově smrti byl ustanoven do funkce předsedy tříčlenného rabínského soudu (Oberjurist), jehož členem byl i syn Landaua, Samuel (Šemuel). F. vynikal i jako kazatel, jak to dokládá řada jeho publikovaných projevů. Ve svých kázáních vyjadřoval nesouhlas s různými reformami souvisejícími se šířením haskaly a varoval před přílišným pěstováním sekulárních studií na úkor tradičního vzdělávání. Vystoupil např. proti německému překladu bible od Moše Mendelssohna Netivot hašalom a proti komentáři Bi’ur. Později však své odmítavé stanovisko vůči stoupencům haskaly zmírnil. Prohlásil, že pražský rabínský soud odmítl Mendelssohnův překlad pouze z pedagogických důvodů. V kladném smyslu citoval osvícence Naphtaliho Herze Wesselyho a spolupracoval s dalším stoupencem haskaly, vnukem svého učitele Meira Fischelse, Marcusem Fischerem. Vedl přátelskou korespondenci v hebrejštině s křesťanským cenzorem Karlem Fischerem o otázkách vztahu židů a křesťanů. Změna F. vztahu k haskale mohla souviset s jeho odmítavým postojem vůči hnutím sabatianismu a frankismu, které pronikaly od poloviny 18. století do českých zemí. Se sabatianismem se F. střetl již za svého působení v Kojetíně. V létě 1799 vyvolal v Praze intenzivní kampaň proti pokusům oživit toto hnutí ze strany některých jeho přívrženců, v jejichž čele stáli členové významné pražské rodiny Wehliů. Ti ho ze msty denuncovali u úřadů, F. byl uvězněn, avšak poté co se celá záležitost vysvětlila, byl propuštěn. Na památku této události sepsal F. děkovný spisek Azkir tehilot. Těšil se i přízni rakouských vládních kruhů a byl dvakrát přijat císařem Františkem I.

D: Olat chodeš (Měsíční oběť), sbírka kázání na různá témata ve čtyřech částech, 1785–1800; Tešuva me-ahava, sbírka 450 právních rozhodnutí, respons, 3 části, 1809–1821; Mlechet ha-kodeš (Svatá práce), příručka pro písaře svitků Tóry, tfilin, mezuzot, 1812;Ma’ase be-rabi El’azar (Příběh rabiho El’azara), komentář k pesachové hagadě, 1818; Mevaser tov (Hlasatel dobrých zpráv), dvě kázání při příležitosti vítězství rakouských vojsk na Sardinii a u Neapole, 1821; Chazon la-mo’ed, 14 kázání pro svátky v měsíci tišri, 1824.

L: Encyclopaedia Judaica 6, Berlin 1930, s. 1033–1036; Encyclopaedia Judaica 6, Jerusalem 1996, s. 1340; YIVO Encyclopedia 1, New Haven – London 2008, s. 517–518; D. Kaufmann, in: Monatschrift für Geschichte und Wissenschaft des Judentums 37, 1893, s. 378–392; G. Klemperer, in: Historica Judaica 13, 1951, s. 76–80; S. H. Lieben, Rabbi Eleasar F., in: Jahrbuch der Jüdisch-Literarischen Gesellschaft 10, 1912, s. 1–33; J. Spitz, Biographie des verewigten Rabbi Elasar F. (Zikhron Eleazar), 1827; I. Zinberg, Toledot Sifrut Jisra’el 5, Tel Aviv 1959, s. 151, 156n., 356.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Bedřich Nosek