FLOSMAN Oldřich 1925–1998

	Oldřich FLOSMAN
	;
Datum narození	5. 4. 1925
Místo narození	Plzeň
Datum úmrtí	12. 10. 1998
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Hudební skladatel‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 277–278. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/55436

FLOSMAN, Oldřich, * 5. 4. 1925 Plzeň, † 12. 10. 1998 Praha, hudební skladatel

Společně s hrou na klarinet a na harfu studoval 1941–46 na pražské konzervatoři také skladbu u K. Janečka, v jejímž studiu pokračoval na AMU u P. Bořkovce (1946–50). Již v té době projevil organizační schopnosti jako jeden z vedoucích uměleckých pracovníků Lidového souboru konzervatoře. Poté společně s L. Železným a R. Drejslem působil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého jako skladatel, upravovatel a 1960–62 umělecký vedoucí. Ze skladeb raného období měly trvalý úspěch zejména Zbojnická sonatina pro klarinet a klavír (1952), Jesenická suita pro violu a klavír (1956), kantáta Tři zastavení (1960), Romance a Větrné scherzo pro flétnu a harfu (1955–62), Sen o houslích (1962) a Čtyři fugy pro klavír (1967). F. vycházel jednak z folklorní inspirace, jednak z hudby tonálně orientovaných skladatelů 20. století, jako byli oba jeho pražští učitelé, ze zahraničních S. Prokofjev, D. Šostakovič aj. F. hudbu charakterizuje důsledná motivická práce s výraznými tématy a rezignace na uplatnění nových kompozičních postupů přicházejících od šedesátých let ze zahraničí. F. často ztvárňoval různé mimohudební náměty. 1970–72 byl členem přípravného výboru a 1972–90 ústředního výboru nově zformovaného Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, kde patřil k hlavním normalizátorům hudebních organizací a podílel se tak na umělecké likvidaci řady osobností. Pracoval pro festival Pražské jaro a agenturu Pragokoncert, byl ředitelem Ochranného svazu autorského (1977–89). Jako skladatel pokračoval v orchestrálních dílech: 2. houslový koncert (1972) a Symfonie-koncert pro klavír a orchestr (1979) uvedené zahraničními sólisty na Pražském jaru, (tři) Fugy pro smyčce (1970) a nejslavnější F. skladba Michelangelův kámen pro violu a orchestr (1975). F. hudba získala oblibu u interpretů i publika a dostalo se jí uznání kritiky doma i v zahraničí. Podobný charakter měla i pokračující řada jeho komorních skladeb: Sonatina pro flétnu a klavír (1979), Vodní hry pro varhany (1981), Sonatina pro hoboj a klavír (1987), čtyři smyčcové kvartety (1956, 1963, 1966, 1988), Rozverné serenády pro hoboj, fagot a kytaru (1991), kterou uzavřely Tři preludia a fugy pro flétnový soubor (1996) a Suita pro altový saxofon a dechy (1996). F. příležitostně komponoval i hudbu jiných žánrů. 1985 získal titul národní umělec.

Mojmír Sobotka

Literatura

J. Jiránek – B. Karásek, Tradice a současnost v české hudbě, 1964, s. 155
HS 1, s. 330–331
ČBS, s. 149
Tomeš 1, s. 326
Český taneční slovník, J. Holeňová (ed.), 2001, s. 76
P. Zapletal, 50 let O. F., in: Hudební rozhledy 28, 1975, č. 4, s. 176–178
týž, K tvorbě O. F., in: tamtéž 37, 1984, č. 10, s. 463–466
týž, K šedesátinám O. F., in: tamtéž 38, 1985, č. 4, s. 175–178
A. Martínková a kol., Čeští skladatelé současnosti, 1985, s. 76–78.
P. Zapletal, Skutečné umění nezevšední, in: Hudební rozhledy 39, 1986, č. 7, s. 295–297
http://www.musica.cz
www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem díla a další literaturou).

Prameny

Soukromý archiv syna Jiřího F., Praha, rukopisy skladeb a jiné dokumenty Archiv Českého rozhlasu, Praha, provozovací materiály části F. skladeb, kopie rkp. partitur.

Reference