FOLTÝN František 1891–1976
| František FOLTÝN | |
| |
| Datum narození | 9. 6. 1891 |
|---|---|
| Místo narození | Stachy (u Kašperských Hor) |
| Datum úmrtí | 8. 6. 1976 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání | Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Významnost | C |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 297–298. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/55487 |
FOLTÝN, František, * 9. 6. 1891 Stachy (u Kašperských Hor), † 8. 6. 1976 Brno, malíř
Narodil se jako starší ze dvou dětí zednického mistra Františka F. a Marie, roz. Salpetterové. Ve dvanácti letech osiřel, vychovávala ho babička. Po čtyřech ročnících plzeňského reálného gymnázia se učil malířem porcelánu na učňovské večerní škole pro umělecká řemesla u Augustina Němejce. 1913–14 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesorů E. Dítěte a A. Hofbauera. Do války narukoval 1915 a prožil ji na ruské a albánské frontě, na jaře 1918 byl zraněn a léčil se v Praze a Prachaticích. 1918–21 žil v Bratislavě, maloval veduty slovenských měst. Na výzvu ředitele Východoslovenského muzea J. Poláka odešel do Košic, kde navázal spolupráci s převážně maďarskou avantgardou (K. Bauer, E. Krón, L. Kassák, G. Schiller aj.), s níž několikrát vystavoval. Maloval portréty, zátiší, figurální a krajinářské kompozice. 1923 vstoupil do KSČ. Ovlivněn reprezentativní pražskou výstavou francouzského soudobého umění odjel 1924 do Paříže, kde studoval do 1928 na Académie Julian a Académie de la Grande Chaumière; 1924–26 navštěvoval přednášky F. Kupky. Zprvu spolupracoval s levicovými časopisy (zejména s L’Humanité) a s Diffusion de publicité, do nichž pod pseudonymem François sans crayon dodával karikatury. Zanedlouho se stal přední osobností francouzské nefigurativní malby, stýkal se s představiteli pařížské avantgardy a účastnil se mnoha výstav. 1928 přijal členství v mezinárodním sdružení PORZA, 1930 v antisurrealistické skupině Cercle et Carré, 1931 ve významné skupině Abstraction-Création. 1932 se v Paříži oženil s Valérií Horodeckou, rodačkou z estonského Tallinnu. 1934 mu policejní prefektura nepovolila další pobyt ve Francii, F. se vrátil do ČSR, žil střídavě v Praze, Táboře a Brně. Jeho abstraktní dílo se doma setkalo buď se zápornou reakcí, nebo s rozpačitým mlčením. 1937 se trvale usadil v Brně, vstoupil do tamní Skupiny výtvarných umělců. Na počátku protektorátu se z pocitu rezignace a znechucení i z obavy před nařčením ze zvrhlého umění obrátil k realistické krajinomalbě, zajížděl hlavně na Českomoravskou vysočinu. Od 1945 byl členem Bloku moravskoslezských výtvarných umělců a místopředsedou Spolku výtvarných umělců Aleš. Od 1948 byl členem Svazu československých výtvarných umělců. Jedním z posledních modernistických motivů, kombinujících nepopisný realismus se znakovostí, doprovodil bibliofilské vydání básní S. Renaudové Chvála oběti (1948). Byl vyznamenán tituly zasloužilý (1961) a národní umělec (1972). V počátcích tvorby F. záhy přešel od expresivního realismu ke kubizujícímu tvarosloví v krajinných i figurálních námětech ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, kam rád zajížděl. Zhruba od 1922 se přiklonil k sociálnímu civilismu osobitého lyricko-expresivního výrazu. V jeho intenci vypracoval i scénické návrhy pro košickou činohru. Alegorická kompozice Imperialismus, započatá ještě v Košicích a dokončená 1925 v Paříži, stojí na rozcestí mezi kubismem, konstruktivismem a abstrakcí. Z prvotního okouzlení mašinismem F. Légera se už 1925 uchýlil k abstraktnímu projevu. F. abstrakce, zpočátku geometrická, brzy dospěla k autonomizaci formy, představuje vrchol jeho díla a je evropsky ceněná. Měla výrazné lyrické složky a zpočátku se blížila českému artificialismu J. Štyrského a Toyen. Jedinečnost F. malby spočívala v obměnách biomorfních tvarů, primárně malíř pracoval s opticky vnímatelnou barvou, nikoli s linií. Velkým zklamáním pro něj byl nezájem české veřejnosti o pražské Sdružení výtvarníků (J. Jelínek, Z. Dvořák, B. S. Urban, A. Hošek aj.), jemuž dělal patrona a které se k němu hlásilo s obdivnou úctou. Před německou okupací se F. pokoušel s J. Jelínkem, V. Tittelbachem a J. Králem o rozvíjení abstraktní estetiky, podložené i jeho teoretickými statěmi a přednáškami, ale pod vlivem vnějších faktorů se obrátil k realistické krajinomalbě. Jeho rozsáhlé krajinářské dílo temných melancholických barev obsahuje lyrické akcenty, poučení neoklasicismem a českým krajinářstvím 19. století. Přestože se po osvobození vrátil k abstraktním tématům, blízkým expresionistické abstrakci pařížské skupiny Cobra, realistickou krajinu (tentokrát z okolí Brna) neopustil. Po 1948 se F. pokusil o kompromis se socialistickým realismem zvýrazněním obsahovosti (např. Husitská krajina I a II), aniž by se podřídil ideologické popisné malbě podle sovětského vzoru. Dramatické, detailně propracované lyrizované krajiny byly v padesátých letech jeho únikovým tématem. Od 1965 se potřetí vrátil k abstraktnímu malířství. Postupně převládl návrat ke geometričnosti obrazu, složeného z prostupujících se hrotitých ploch. Poslední dokončený abstraktní obraz je datován 1973.
Martin Kučera
Literatura
- Toman 1, s. 229
- OSND 2/1, s. 608
- BLS 2, s. 608–609
- NEČVUD 1, s. 184 (s chybným místem narození)
- SČSVU 2, s. 276
- Tomeš 1, s. 329
- V. Zykmund, F. F., 1957
- J. Hlušička, F. F., 1982
- H. Rousová a kol., Linie, barva, tvar, 1988, s. 12–17
- J. Hlušička, F. F., 2006
- H. Rousová a kol., F. F. 1891–1976, Košice–Paříž–Brno 2007.
Prameny
- SOA, Třeboň, matrika nar. řkt. f. ú. Stachy 6, 1883–1897, fol. 179.
Reference