FORGÁCH Anton 1819–1885

	Anton FORGÁCH
	;
Datum narození	6. 3. 1819
Místo narození	Bratislava (Slovensko)
Datum úmrtí	2. 4. 1885
Místo úmrtí	Halič u Lučence (Slovensko)
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 304–305. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/55494

FORGÁCH, Anton, * 6. 3. 1819 Bratislava (Slovensko), † 2. 4. 1885 Halič u Lučence (Slovensko), státní úředník, místodržitel

Pocházel ze starobylé uherské šlechtické rodiny, která své kořeny hledala v době krále Štěpána I. a je doložena od 13. století; užívala přídomků podle hradů Ghymes (Gýmeš, též Jelenec /u Nitry/) a Gács (Halič /u Lučence/). Jako hrabě byl předurčen k vysokým státním funkcím. Do státních služeb vstoupil 1838 a působil nejprve v uherské dvorské kanceláři, 1842 se stal prezidentem dikasteria v Rijece (Chorvatsko). 1848 zastával funkci notáře při vídeňském císařském dvoře a později se v rámci invazní armády I. F. Paskeviče podílel na vojenské porážce revoluce v Uhrách. Poté byl pověřen funkcí císařského komisaře (hlavního župana) v distriktu Prešpurk (dnes Bratislava, 1849) a v distriktu Košice (1851). Ve svém působišti vždy přispíval k upevnění státní moci. Uherskou opozicí byl za loajalitu k císařskému dvoru kritizován, jeho kariéře však tento postup prospíval. 1853–59 zastupoval místodržitele v Čechách, 1859 působil krátce jako sekční šéf rakouského ministerstva vnitra. Dalším stupněm ve F. úřední kariéře bylo jmenování místodržitelem na Moravě (1860), kde přispěl k posílení německého vlivu zejména v oblasti školství. Podpořil např. výstavbu nové budovy německé techniky v Brně. Její otevření v říjnu 1860 za účasti arcivévody Karla Ferdinanda a ministra školství Lva Thuna se stalo významnou politickou událostí. 1860–61, v době pro habsburskou monarchii velmi citlivé zejména při řešení národnostních problémů, nastoupil jako nejvyšší představitel státní správy do funkce místodržitele v Praze. Část české reprezentace si od jeho příchodu slibovala zlepšení svých politických vyhlídek a v rozporu s původními proklamacemi odmítajícími státní úředníky ve volených funkcích podpořila jeho kandidaturu do českého zemského sněmu. F. byl 1861 zvolen v kurii městských obcí za pražskou Malou Stranu. (Zvítězil ještě ve dvou dalších venkovských obvodech, ale přijal mandát za Prahu.) Jako místodržitel zahájil první schůzi sněmu. Poslanecký mandát v Čechách si udržel i po odchodu z Prahy do 1867. 1861–64 vedl uherskou dvorskou kancelář. Do Horních Uher (Slovensko) se vrátil 1865 jako župan Novohradské župy, kam patřil i jeho rodový statek. V době po tzv. vyrovnání a vzniku Rakouska-Uherska zůstal nadále politicky aktivní, podporoval uherskou liberální stranu F. Deáka, ke které se ovšem hlásila i řada jeho nepřátel z let 1848–49.

Pavla Vošahlíková

Literatura

RSN 3, s. 167
OSN 9, s. 364
Wurzbach 1, s. 407–408
BL 1, s. 369
ÖBL 1, s. 336
O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík
J. Kořalka, Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914, 1996, rejstřík
A. Vyskočil, Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918, 2011, s. 81–82.

Reference