FORST Jan Leonard Bernard Anton 1660–1709
| Jan Leonard Bernard Anton FORST | |
| |
| Datum narození | 1660 |
|---|---|
| Místo narození | Stříbro |
| Datum úmrtí | 27. 10. 1709 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Hudební interpret |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 315–316. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/55521 |
FORST, Jan Leonard Bernard Anton (též Johann Bernhard), * 1660 Stříbro, † 27. 10. 1709 Praha, zpěvák, basista
Pěvecké základy získal jako diskantista ve sboru pražské metropolitní kapituly u Chrámu sv. Víta. Díky nevšednímu nadání se poté vzdělával v basovém pěveckém rejstříku v Itálii, kde vzbuzoval pro svůj krásný hlas velký zájem a zajistil si kontakty se slavnými současníky. Po studiích se vrátil do Prahy a podnikal úspěšná turné po Evropě. Obdiv a pozornost upoutal v Mnichově u dvora bavorského kurfiřta Maxe Emanuela, který ho nazval ozdobou Čech (Böhmens Zierde). Druhým kurfiřtem, kterého F. nadchl, byl drážďanský Jan Jiří II.; oba ho odměnili čestným zlatým řetězem. Nejvýznamněji se F. uplatnil na vídeňském dvoře císaře Leopolda I. Tento milovník a znalec hudby ho jmenoval komorním hudebníkem dvorní kapely a nešetřil chválou jeho hlasu. Závist zejména italských konkurentů však F. zabránila v další kariéře. Patrně podání jedu podlomilo jeho zdraví a ukončilo další profesionální postup. Vrátil se do Prahy, kde se stal kapelníkem v kostele u Všech svatých na Pražském hradě a hudebním ředitelem v kostele sv. Václava na Malé Straně. Jako sólový zpěvák vystupoval již zřídka, a to opět v metropolitní kapitule Chrámu sv. Víta. Byl zván na koncertní vystoupení do paláců pražské šlechty. I přes všechna omezení síly svého hlasu však vzbudil obdiv císaře Josefa I., který ho chtěl povýšit do šlechtického stavu, F. poctu odmítl, obdržel však doživotní rentu. Patřil k vynikajícím umělcům i v celoevropském měřítku.
Také syn Václav (Wenzel) F. (1687–1769) zdědil otcovo hudební nadání. Kromě činnosti varhaníka se věnoval studiu staročeštiny a stal se královským překladatelem historických rukopisů. Rovněž v jeho početné rodině byli mnozí dobří hudebníci.
Zuzana Petrášková
Literatura
- Dlabač 1, sl. 414–417
- OSN 9, s. 385–386
- Pazdírek 1, s. 275
- HS 1, s. 341
- ODS, s. 867
- KRL 2 (1997), s. 1181
- EBL 1, s. 146
- Historické drobnosti, in: Dalibor 6, 1863, s. 59
- A. Podlaha, Catalogus collectionis operum artis musicae, quae in bibliotheca capituli metropolitani pragensis asservantur, 1926, s. 10–11
- V. Němec, Pražské varhany, 1944, s. 148.
