FOUSTKA Břetislav 1862–1947

Břetislav FOUSTKA
Narození	5. 2. 1862
Místo narození	Trpín (u Svitav)
Úmrtí	22. 2. 1947
Místo úmrtí	Poděbrady
Povolání	Filozof‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 327-328
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/55570

FOUSTKA, Břetislav, * 5. 2. 1862 Trpín (u Svitav), † 22. 2. 1947 Poděbrady, sociolog, pedagog

Navštěvoval reálná gymnázia ve Spálené a v Truhlářské ulici v Praze, kde 1881 maturoval. Poté absolvoval vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník. 1883 začal mezi prvními studovat na pražské české univerzitě. Zvolil si klasickou filologii a filozofii. Zapojil se také do práce sociologického semináře, při které ho lidsky ovlivnil a pro sociologii získal T. G. Masaryk, za jehož žáka a pokračovatele byl i později považován. Kromě tohoto učitele ho zaujal také F. H. Giddings, americký sociolog, který rozpracoval zejména statistické metody výzkumu. Do češtiny F. přeložil a vydal jeho Základy sociologie (1900), které se na dlouhou dobu staly východiskem k poznání oboru. Už v době studií přispíval F. do časopisů Čas a Nová doba. Po absolutoriu (1888) získával zahraniční zkušenosti v Berlíně a v Paříži. Uplatnění nalezl po návratu ze studijních cest zpočátku jako gymnazijní pedagog v Třeboni a v Praze; z té doby (1891) pochází i F. první publikovaná sociologická práce Turgot sociolog. Od 1897 učil na reálném gymnáziu na Smíchově (Praha). Věnoval se také teoretickým problémům středoškolské výuky ze sociologického hlediska. Výsledkem výzkumu se 1902 stala studie Sociologie a školy střední. Ani jako středoškolský učitel neztratil kontakt s českou univerzitou, na které se 1905 habilitoval prací Slabí v lidské společnosti, ideály humanitní a degenerace národů a poté působil jako soukromý docent filozofie, od 1915 jako mimořádný profesor praktické filozofie. 1919 byl jmenován prvním řádným profesorem sociologie na UK a stal se také ředitelem sociologického semináře. Ještě před koncem první světové války a vznikem samostatného Československa byl 1917 zvolen dopisujícím, 1925 mimořádným a 1932 řádným členem ČAVU. Děkanem Filozofické fakulty UK byl 1928/29. Z univerzity odešel 1932 do penze. 1925–30 byl prvním předsedou Masarykovy sociologické společnosti a českou sociologii reprezentoval v meziválečném období také v cizině jako člen Mezinárodního sociologického ústavu v Paříži.

F. se zaměřil v díle i osvětové práci především na využití sociologie při řešení společenských problémů spojených s degenerativními procesy, jaké představovaly alkoholismus, prostituce, sebevražednost apod. Do boje proti alkoholismu se zapojil už před první světovou válkou spisem Abstinence jako kulturní problém (1909) a pokračoval v něm i později pracemi Alkoholismus a tělesná výkonnost národa (1922), Alkoholismus a ideály národa (1922). Patřil také k zakladatelům a významným členům Českého spolku abstinentního. Na předním místě v jeho práci stála ochrana mládeže a sociálně znevýhodněné části populace. Svědčí o tom např. studie publikované v revui Česká politika (1913) s titulem Ochrana mládeže a mládí nebo v Budoucnu (1918–19) s názvem Zásady Čádovy v péči o mládež. Významné místo ve F. tvorbě zaujaly práce věnované dílu a osobnosti T. G. Masaryka (Masaryk jako harmonický genius, 1931; Masaryk als Staatsmann und Denker, in: Th. G. Masaryk zum 80. Geburtstage, Bonn 1930). Šíři jeho zájmů dokládají i další obecné sociologické práce, díla politologického charakteru a překlady. Účastnil se aktuálních politických sporů, které měly širší etický nebo odborný rozměr, 1911 a opět 1927 vstoupil do zápasu proti opakovaným snahám zpochybnit výsledky bádání prokazující Rukopisy královédvorský a zelenohorský jako podvrhy.

Oženil se s Marií, roz. Breghovou (* 1866), s níž měl tři děti: Vladimíra, Zdenku (17. 2. 1890, Třeboň – 19. 12. 1980, Praha) a Jiřího (1894–1967). Zdenka (provd. Borovičková, podruhé Wattersonová) odešla i se synem za druhým manželem do USA a zůstala tam bez prostředků. Koncem dvacátých let za ni intervenoval rodinný přítel K. Čapek u ministra zahraničí E. Beneše (dopisem z 15. 11. 1928), aby získala podporu a mohla se z Los Angeles vrátit do ČSR. Přestože její publikace o Americe měly úspěch, existenční problémy nevyřešily. Po návratu do ČSR se věnovala překladům z anglo-americké literatury. F. i jeho dcera Zdenka jsou pohřbeni v Poděbradech.

D: Vliv dnešní monogamie na mravnost. Některé vztahy mezi populací a sňatečností, in: Česká mysl 4, 1903, s. 23–31; Některé vztahy mezi populací a manželstvím, in: tamtéž, s. 321–337; Sociologie (heslo), in: OSN 23, s. 584–588; Socialismus a náboženství, in: Česká mysl 10, 1909, s. 145–154; Otázka sociální. Socialismus a sociální hnutí (spolu s E. Benešem), 1912; Péče o dítě, 1915; Duše Ameriky. Úvodem do ústavy a dějin Ameriky, 1928; O významu sociologie pro moderního člověka, 1929; Lord kancléř Francis Bacon z Verulamu a jeho Essaye, 1933; Chorobný alkoholismus jako jev sociálně patologický, 1935. Překlady: P. Janet, Dějiny vědy politické se zřetelem k mravovědě 1–2, 1896; R. Quick, Vychovatelští reformátoři, 1897.

L: OSN 28, s. 438; OSND 2/1, s. 657; A. Dratvová, Osmdesátiny B. F., in: Česká mysl 36, 1942, s. 47; nekrolog: Kl. (= J. Král), PhDr. B. F., in: Česká mysl 40, 1946–47, č. 3, s. 187; A. Vaněk, Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů 1848–1980, 1986, s. 37–38; Česká filozofie ve 20. století. Biograficko-bibliografický slovník, 1995, s. 42–43; SČF, s. 137–138. K Zdeňce Foustkové-Wattersonové: cs.wikipedia.org (stav k 24. 2. 2015); www.obecprekladatelu.cz (stav k 24. 2. 2015); K. Čapek, Vám oddaný... Dosud nepublikovaná korespondence, M. Dandová (ed.), 2007, s. 19–20.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková