FRIČ Karel 1857–1945

Karel FRIČ
Narození	9. 9. 1857
Místo narození	Nové Město nad Metují
Úmrtí	28. 2. 1945
Místo úmrtí	Moravská Ostrava (Ostrava)
Povolání	Bánský odborník nebo energetik‎ Významný představitel obecní správy‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 403-404
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/55788

FRIČ, Karel, * 9. 9. 1857 Nové Město nad Metují, † 28. 2. 1945 Moravská Ostrava (Ostrava), báňský odborník, komunální politik, veřejný činitel

Byl synem vlastence Jana F., textilního faktora a úspěšného obchodníka s bavlnou. Studoval na německém reálném gymnáziu v Trutnově a českém v Hradci Králové, 1875 maturoval. V té době osiřel. Na doporučení prof. Jana Krejčího absolvoval dvouletý přípravný kurs na Báňské akademii v rakouském Leobenu a 1879 Hornickou i hutnickou specializaci Báňské akademie v Příbrami. Od 1880 praktikoval u důlního podnikatele Ignáce Vondráčka na šachtě Erwein v Lubné (u Rakovníka), kvůli nízkému platu však nemohl zabezpečit rodinu. 1885 nastoupil na jámu Bettina v Doubravě (u Karviné), kde se podílel na odstraňování následků velkého důlního neštěstí (1883); byl podřízeným Eduarda Hořovského, horního rady, důlního ředitele i vlastence, který usiloval o rozvoj českého národního života východního Slezska. F. znovu otevřel jámu Eleonora, 1893 byl jmenován jejím závodním; dal ji prohloubit ze 150 m na 603 m, odkrýt nové mohutné sloje i osadit výkonným těžním strojem a dvoupatrovou klecí s vozíky. Navazoval na dobývací metodu stěnování s plnou zakládkou, kterou F. předchůdce Hořovský zaváděl v českých zemích už od sedmdesátých let. Poté co ji F. podrobně propracoval, stala se součástí vysokoškolských přednášek v Příbrami. Navázal rovněž na výzkum Ericha Mládka, ředitele dolů Orlová–Lazy, který určil původ orlovské vrásy včetně perspektivního ekonomického přínosu. Mládkovu příznivou těžební prognózu F. potvrdil. 1905 byl jmenován přednostou oddělení Doubrava firemního konsorcia Vondráčka a bratří Gutmannů, 1907 se stal báňským inspektorem závodů v Doubravě a poté vrchním báňským inspektorem. Do jeho kompetence patřily doly Bettina a Eleonora, velkostatek Doubrava a cihelny. F. se 1929 přestěhoval do Moravské Ostravy a 1930 odešel do výslužby.

V ostravsko-karvinském revíru se zasloužil o zavedení moderních dobývacích metod a o zlepšení podmínek bezpečnosti práce. Do oblasti přivedl mladé české báňské odborníky. Psal do odborných časopisů především o výronech důlních plynů a slojových poruchách. Ve dvacátých letech s J. Folprechtem z Vítkovických kamenouhelných dolů prováděl výzkum dynamických přeměn v orlovské vráse. Jako přední představitel praxe se 1919 stal jedním z komisařů při druhé státní zkoušce z hornictví na příbramské škole, která mu 1929 udělila čestný doktorát báňských věd. 1918/19 se podílel na založení Svazu československých horních a hutních inženýrů, 1921–33 předsedal její nejpočetnější ostravské organizaci a 1928–32 organizaci celostátní. Od 1922 byl řádným a od 1937 čestným členem Spolku československých inženýrů.

V Doubravě, kde žil, podporoval české menšinové školství, čtenářský spolek, Hlahol i turistiku, inicioval vybudování Národního domu jako střediska českého živlu. 1895 se podílel na založení Sokola, nejstaršího na Těšínsku. Od začátku 20. století zasedal v obecním výboru městysu Orlová, 1910–13 byl jeho starostou a prosadil vybudování obecního vodovodu. Angažoval se ve Slezské muzejní společnosti a Krajinském muzeu.

Oženil se 1883 s Marií, roz. Šalanskou (1861–1937), dcerou obchodníka z Příbrami, s níž zplodil šest dětí. Nejstarší syn Karel od 1922 řídil stavební úřad v Moravské Ostravě, za jeho éry byla vybudována Nová radnice, městský park (dnes Komenského sady) a na divadlo přestavěn Národní dům (dnes Divadlo Jiřího Myrona). Syn Jaroslav působil na šachtách Ostravsko-karvinského revíru, 1930 získal doktorát montánních věd na Vysoké škole báňské v Příbrami. Syn Viktor po absolutoriu hospodářské školy pracoval jako báňský úředník. Dcera Marie se provdala za Emanuela Mráze a žila v Praze. Dcera Božena zemřela v kojeneckém věku a syn Bohuslav ve třiadvaceti letech po ukončených vysokoškolských studiích na technice v Curychu.

D: výběr: Ueber einen interessanten Fall von Grubengasverwertung, in: ÖZBH 53, 1905, s. 468–470; Projev zástupce Vítkovického těžařstva vrchního inspektora Ing. K. F., in: J. Theurer, Oslava 75 letého jubilea Vysoké školy báňské v Příbrami, 1925, s. 8–9; Dynamometamorfosa v orlovské vráse, in: Hornický věstník (Hornické a hutnické listy) 8 (28), 1926, č. 1, s. 1–5 a 17–19 (s J. Folprechtem); Několik slov o našem Ostravsku. Řeč, kterou proslovil při slavnostní promoci čestný doktor věd báňských Ing. K. F., in: tamtéž 11 (31), 1929, č. 19, s. 218–220.

L: OSND 2/1, s. 747; Slezsko 2, s. 29 (se soupisem literatury); Hornický věstník 3, 1921, č. 3, s. 40; Technický obzor 21, 1923, č. 23, s. 374; Věstník SIA 1, 1933, s. 133–134; 10 let Svazu československých horních a hutních inženýrů, 1929, s. 27; (sine), K. F., in: Hornický věstník 10, 1928, s. 44 až 45; K 85. výročí narozenin Ing. Dr. mont. h. c. K. F., in: Uhlí. Časopis pro báňské hospodářství a právo 21, 1942, č. 5–6; Starosta Antonín In memoriam, in: Technická práce na Ostravsku 1936–1946. Vydáno k XX. sjezdu čsl. inženýrů, 1946, s. 16; Bílková 1, s. 501–502.

P: Archiv Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, fond F. K., Paměti K. F. 1–2; tamtéž, fond Vysoká škola báňská Ostrava, protokoly ze zasedání profesorského sboru.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jindra Biolková, Petr Kašing