FRIDA Bedřich 1855–1918

Bedřich FRIDA
Narození	1. 7. 1855
Místo narození	Slaný
Úmrtí	15. 10. 1918
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Spisovatel‎ Překladatel‎ Dramaturg, režisér nebo choreograf‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 409
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/55800

FRIDA, Bedřich (též FRÍDA), * 1. 7. 1855 Slaný, † 15. 10. 1918 Praha, překladatel, divadelní kritik, dramaturg

Bratr básníka Jaroslava Vrchlického (1853–1912), otec JUDr. et MUDr. Vladimíra F. (1885–1949) a dědeček Myrtila F. (1919–1978). Podepisoval se raději Frida, aby se odlišil od svého bratra, občanským jménem Emila Frídy. Otec byl kupec, který často měnil místa pobytu a své děti svěřoval do péče příbuzných, proto F. od tří let vyrůstal u strýce Václava F., faráře v Chvatěrubech (u Kralup nad Vltavou). Reálku začal studovat v Domažlicích u rodičů, od 1867 se začal vzdělávat na pražském Akademickém gymnáziu, zprvu bydlel se svým bratrem, jenž v něm probudil zájem o literaturu. 1873 onemocněl cholerou a rekonvalescenci trávil u strýce v Chvatěrubech, 1874 s bratrem navštívil drážďanské a mnichovské galerie, 1875 složil maturitní zkoušky. 1875–80 studoval na filozofické fakultě pražské univerzity historii, dějiny umění a romanistiku, po absolutoriu získal místo na Vyšší dívčí škole v Praze, kde se 1883 stal skutečným profesorem. Téhož roku se oženil s Boženou Veselou (* 1. 8. 1853 Praha, † 8. 11. 1938 Praha), sestrou manželky básníka J. V. Sládka.

Zařadil se do okruhu lumírovských literátů, důvěrně se spřátelil se Sládkem a osvojil si široký přehled v evropských literaturách. V době Sládkovy nemoci dočasně řídil v jeho zastoupení revui Lumír. Divadelními referáty přispíval do Lumíru, Ruchu, Květů, Světozoru, a hlavně do Zlaté Prahy. Plodný byl jako překladatel divadelních titulů z období druhého francouzského císařství (V. Sardou, A. Dumas ml., E. Labiche, O. Feuillet, E. Pailleron, G. Ohnet, E. Scribe aj.). Pro činohru Národního divadla, kde byl po smrti L. Stroupežnického 1892–95 dramaturgem, přeložil přes šedesát her. Jako dramaturg se soustředil na módní francouzský konverzační repertoár a tzv. divadlo velkého stylu, cizí mu zůstaly soudobé tendence psychologického realismu. Realistická dramata Maryša bratrů Mrštíkových a Jiráskův Otec byla 1894 uvedena více než z iniciativy dramaturgie zásluhou ředitele F. A. Šuberta. F. se jako překladatel výjimečně zabýval i jinými oblastmi, např. přeložil Molièrova Zdravého nemocného, Hauptmannovu Haničku nebo Ibsenovo drama John Gabriel Borkman. Ve Zlaté Praze vedl zápas za moderní přetlumočení Shakespearových dramat, čímž připravil půdu J. V. Sládkovi. Funkce dramaturga se vzdal, když byl 1896 jmenován ředitelem Vyšší dívčí školy. Kromě sporadické prozaické tvorby přeložil stovku povídek a románů z francouzštiny, italštiny, španělštiny a němčiny (např. P. Mérimée, H. de Balzac, Ch. Baudelaire, F. Coppée, A. Daudet, T. Gautier, J. Richepin, E. Zola, E. de Amicis, G. D,Annunzio, G. Verga, E. Pohl atd.). Po Sládkově odchodu z Lumíru přestal překládat. Po 1900 se zabýval výkladem díla J. Vrchlického. 1910 odešel do výslužby, 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů, požadující sebeurčení českého národa. Zemřel na španělskou chřipku. V rukopise zanechal paměti, doplněné vzpomínkami jeho ženy.

L: E. Bílková, B. F., 1996; OSN 9, s. 701; 28, s. 452; MSN 2, s. 875–876; OSND 2/1, s. 747; LČL 1, s. 753–754; DČD 3, s. 102, 207; ND a jeho předchůdci, s. 110. K Boženě F.: M. Matějková, Paměti Boženy Frídové: rodinné vztahy a komunikace v pramenech osobní povahy, 2011 (diplomová práce, FF UP, Olomouc).

P: LA PNP, Praha, torzo písemné pozůstalosti; Knihovna Divadelního ústavu, Praha, divadelní texty a dokumentace.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera