GÖTZ Josef 1855–1918

Josef GÖTZ
Narození	9. 3. 1855
Místo narození	Újezd (u Uničova)
Úmrtí	13. 10. 1918
Místo úmrtí	Brno
Jiná jména	Josef Žák, Josef Zak
Povolání	Etnograf‎ Pedagog‎ Sběratel nebo upravivatel lidových písní‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 705-706
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/76303

GÖTZ, Josef (pův. jm. Žák, Zak), * 9. 3. 1855 Újezd (u Uničova), † 13. 10. 1918 Brno, hudební pedagog, sbormistr, sběratel lidových písní

Narodil se v rodině řídícího učitele. Vystudoval učitelský ústav v Olomouci, složil státní zkoušky z hudby, 1912 mu byl udělen titul profesor. Od 1893 až do odchodu do důchodu 1918 působil jako učitel hudby na německém učitelském ústavu (K. k. Lehrerbildungsanstalt) v Brně, kde vedl také žákovský sbor. Od 1895 působil pět let jako zástupce sbormistra (druhý sbormistr) v Brněnském mužském pěveckém spolku (Brünner Männergesang-Verein). 1900 založil a řídil pěvecký spolek Deutscher Volksgesangverein, který popularizoval lidové písně. G. otevřel dětskou pěveckou školu určenou výchově nejmladší generace.

1906 si změnil své původní české příjmení na Götz. Téhož roku se stal předsedou pracovního výboru pro německou lidovou píseň (Arbeitsausschuss für das deutsche Volkslied in Mähren und Schlesien) v rámci projektu Das Volkslied in Österreich (1904–1918), který si kladl za cíl shromáždit a vydat lidové písně národů žijících v rakouské monarchii. G. 1892 začal sbírat německé lidové písně na území Moravy a Slezska. 1896 a 1897 se vydal na Kravařsko, kde k nejstarší sbírce písní z této oblasti od J. G. Meinerta (Der Fylgie), která obsahovala pouze texty, doplňoval nápěvy. V tamním zpěvním repertoáru G. oceňoval zejména neobvyklou tonální stránku písní a široký rozsah písňových druhů. Připravil Meinertovu sbírku k novému vydání, napsal k ní úvod a životopis sběratele. Vyšla 1909 opět bez nápěvů, s popisem G. sběratelských cest. Ve studii Deutsche Volkslieder in den Handschriften des Franzens-Museums in Brünn. (Německé lidové písně v rukopisech…, 1897) G. psal o výsledcích tzv. guberniálního sběru lidových písní z 1819. Na rozdíl od některých současníků jej oceňoval jako opravdový poklad domácího lidového básnictví. Z projektu Das Volkslied in Österreich mělo být vydáno šedesát svazků. V první skupině jedenácti zamýšlených svazků byl plánován také díl Die Volksschauspiele und Geistlichen Lieder der Deutschen in Mähren und Schlesien (Lidové hry a duchovní písně Němců na Moravě a ve Slezsku), jehož zpracováním byl G. pověřen. Vzhledem k politické situaci po skončení první světové války se však záměr až na malé výjimky nerealizoval. Do zvláštního svazku návodu nazvaného Ankündigung des Werkes Das Volkslied in Österreich, který měl informovat autory o způsobu zpracování písní pro tisk, byly zařazeny G. zápisy lidových písní, svazek však, ač připraven, tiskem nevyšel. Další materiály z G. činnosti jako předsedy pracovního výboru (korespondence, sběry německých lidových písní z Moravy a Slezska) se dochovaly v Etnologickém ústavu Akademie věd České republiky v Praze jako součást komplexu německých lidových písní shromážděných v různých sběratelských projektech v tzv. Pražské sbírce německých lidových písní 1894–1945 (Die Prager deutsche Volksliedsammlung 1894–1945). Korespondence a písňové zápisy sběratele se staly také součástí fondů uložených v instituci Das Volksliedwerk ve Vídni.

Pro činnost sborů upravoval G. lidové písně (Deutschmährische Volkslieder für Männerchor, 1904; Deutschmährische Volkslieder für gemischten Chor, 1904), nejmladší generaci byla určena publikace Kindervolkslieder. Eine Sammlung echter Volkslieder (1914, 1920). Na třetím kongresu Mezinárodní hudební společnosti 1909 pronesl G. v sekci Exotische Musik und Folklore přednášku o výzkumu lidové písně na Moravě a ve Slezsku a o tzv. skřipkařské hudbě v německém jazykovém ostrově na Jihlavsku.

Publikoval (pod jménem Žák i Götz) články hlavně v časopisech Das deutsche Volkslied, Zeitschrift für österreichische Volkskunde. G. se soustavně zabýval popularizací lidových písní, sbíral je, upravoval, vydával, uváděl na sborových koncertech (Volksliederabende) a na přednáškách. Za svoji činnost byl 1917 vyznamenán rakouským Zlatým křížem s korunou.

L: ÖBL 2, s. 20; LDM 1, s. 450–451; MSA 93, 1988, s. 25; 118, 1995, s. 17; S. Souček, Jak použito sbírky lidových písní a tanců moravských a slezských, pořízené r. 1819, in: Národopisný věstník českoslovanský 5, 1910, s. 21–22; G. Jungbauer, Dreissig Jahre Volksliedarbeit. Sonderdruck aus der „Heimatbildung“, 1917; E. Debois, J. G., Volksliederforscher, in: Das deutsche Volkslied 21, 1919, s. 25–26; E. Hobinka, Bibliographie der deutschen Volkskunde in Mähren und Schlesien, 1928; K. M. Klier, Der „Ankündigungsband“ des Werkes „Das Volkslied in Österreich“. Jahrbuch des Österreichischen Volksliedwerkes 3, Wien 1954, s. XIV–XV; E. Neumann, J. G., der Volksliedforscher Mähren – Schlesiens, in: Brünner Heimatbote. Nachrichtenblatt der „Bruna“, Heimatverband der Brünner Heimatbote 16, 1964, s. 114–115; W. Kramolisch, Die Kuhländer Volksliedsammlungen von J. G. Meinert (1817) und Felix Jaschke (1818). Teil 1, Marburg 1987, s. 255–270; W. Deutsch – E. M. Hois, Das Volkslied in Österreich. Volkspoesie und Volksmusik der in Österreich lebenden Völker herausgegeben vom K. K. Ministerium für Kultus und Unterricht Wien 1918. Corpus musicae popularis Austriacae. Sonderband, Wien 2004.

Marta Toncrová