GÜNTHER Karl 1808–1883

Karl GÜNTHER
Narození	1808
Místo narození	Frankfurt nad Mohanem (Německo)
Úmrtí	5. 6. 1883
Místo úmrtí	Kamenický Šenov
Povolání	Odborník sklářství nebo keramiky‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 814
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/76807

GÜNTHER, Karl, * 1808 Frankfurt nad Mohanem (Německo), † 5. 6. 1883 Kamenický Šenov, sklář

Narodil se do rodiny sedláka Franze G. z Kamenického Šenova čp. 114. Rodiče měli nejprve ve Frankfurtu, později ve Wiesbadenu sklářský obchod. G. vychovávala chůva v Mannheimu. V sedmi letech byl poslán k příbuzným do Kamenického Šenova, kde absolvoval školní docházku a od dvanácti let se učil rytí skla u F. Piesche a mistra Weidlicha. Po vyučení ryl sklo v obchodě svých rodičů ve Wiesbadenu. Otcova nemoc přivedla rodinu zpět do Kamenického Šenova. Do 1831 pracoval G. pro firmu Steigerwald v nedalekém Boru (dnes Nový Bor). Jako třiadvacetiletý opustil domov a dal přednost dobrodružnému životu. Pobýval a pracoval ve Vallerysthalu v Alsasku u barona de Klinglina, jehož přízeň mu přinesla nepřátelství ostatních rytců. Uprchl do Paříže a působil ve firmě Compagnie des Cristalleries de Baccarat, která začala používat techniku dekorování skla leptáním kyselinou, o jejíž rozšíření se G. údajně zasloužil. Vysoké výdělky mu v krátké době umožnily, aby si v Mnichově založil vlastní dílnu, v níž vyučoval dvanáct pomocníků. Nedodržel však podmínky velké zakázky a kvůli tomu přišel o veškerý majetek. Psychicky zlomený G. vyvolával skandály a po několikerém uvěznění se nuceně vrátil do Kamenického Šenova, kde poté pracoval ve sklářských obchodech. V závěru života bydlel v jeskyni, v lesích a na půdách; vyrobené sklo prodával ve vzdálených městech jako podomní obchodník. Byl považován za podivína a přezdíván „Ecce homo z Kamenického Šenova“. Zemřel chudý a téměř slepý v šenovském špitálu. G. patřil k výborným rytcům skla, tematicky se zaměřoval na jeleny, koně a psy, figurální výjevy a v posledním tvůrčím období na scény ze života sedláků. Do své práce vnášel vždy nové nápady. Ve Francii vytvořil pohár s vynikající rytinou Napoleona I. a jeho generálů. V Mnichově se věnoval rytí předmětů a tabulek z barevně přejímaného skla, nejčastěji rubínového. Tam vznikly G. nejlepší práce, z nichž některé byly neobvykle a náročně ryté zevně i uvnitř. Používal leptání kyselinou fluorovodíkovou kombinované s rytinou, proškrabováním a prolešťováním olověným a korkovým kotoučem, většinou na červeně lazurovaném skle; u některých z těchto charakteristických předmětů dosáhl leptáním a leštěním žluté barevnosti na červeném podkladu. Jeho díla dnes uchovávají muzea, např. Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Glasmuseum Passau, soukromé sbírky v Mnichově aj.

L: BL 1, s. 481; A. Seidel st., Zwei Glasgraveurkünstler aus Steinschönau, in: Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs 20, 1897, s. 281–286; G. E. Pazaurek, Gläser der Empire- und Biedermeierzeit. Monographien des Kunstgewerbes XIII.–XV., Leipzig 1923, s. 61–62; F. F. Palme, Beiträge zur Geschichte der Steinschönauer Glasindustrie, 1935, s. 52–55; W. Spiegel, Glas des Historismus, Baunschweig 1980, s. 183–186; Katalog der Sammlung von Jagdgläsern im Sudetendeutschen Haus in München. Böhmisches Glas in aller Welt, Aufsätze zur Glasgeschichte von Kurt Pittrof, München 1994, s. 55; C. Hartmann, Glasmarken Lexikon. Signaturen, Fabrik- und Glashandelmarken, 1600–1945. Europa und Nordamerika, Stuttgart 1997, s. 626; týž, Das Glas im Raum Haida und Steinschönau, Bad Bayersoien [2004], Farbtafel 34; B. Tománek, Staré pověsti huťské. Podivný rytec skla, in: Sklář a keramik 51, 2001, č. 6, s. 192; O. Drahotová a kol., Historie sklářské výroby v českých zemích 1, 2005, s. 297; P. v. Lichtenberg, Präzision für Hungerlohn. Überfanggläser der Biedermeierzeit 1. Der dünne Überfang, in: Kunst und Auktionen, Nr. 9, 22. Mai 2015, s. 66–69.

P: Archiv NTM Praha, H. Palme, Das hohe Lied vom böhmischen Glase, 1950, rkp.

Helena Braunová