GAUTSCH Paul 1851–1918

	Paul GAUTSCH
	;
Datum narození	26. 2. 1851
Místo narození	Döbling (Vídeň, Rakousko)
Datum úmrtí	20. 4. 1918
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 579. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/138599

GAUTSCH, Paul, * 26. 2. 1851, Döbling (Vídeň, Rakousko), † 20. 4. 1918 Vídeň (Rakousko), politik, ministerský předseda

Rodové kořeny Gautschů sahají na Děčínsko. G. pocházel z rodiny policejního komisaře Karla G. (1817–1892) a Marie, roz. Wittekové. Středoškolské vzdělání získal ve Vídni na tzv. Teresianu (škola založená Marií Terezií, která vychovávala státní úředníky) a poté pokračoval ve studiu na tamní právnické fakultě (promoce 1873). Připravoval se na kariéru státního úředníka. Nejprve nastoupil k finanční prokuratuře, 1874 za ministra Karla Stremayra přešel na ministerstvo kultu a vyučování, kde působil jako sekretář a ředitel prezidiální kanceláře. 1881 byl jmenován ředitelem Teresiana. Po jeho sloučení s tzv. orientální akademií, určenou převážně pro budoucí diplomaty, získal G. titul dvorního rady. Jako uznávaný odborník na školskou problematiku se 1885–93 a 1895–97 stal ministrem kultu a vyučování ve vládách E. Taaffeho a K. Badeniho. G. opatření a reformy však přijímala veřejnost s rozpaky. Všeobecný odpor vyvolala zejména tzv. G. ordonance z 1887, která rušila některé střední školy. Její autor zdůvodňoval tento krok příliš velkým počtem absolventů bez přiměřených kariérních vyhlídek. Podporoval však vznik odborných učilišť a reálek zaměřených na praktické vzdělávání. Za G. úřadování 1891 bylo dokončeno rozdělení pražské univerzity na českou a německou (zřízením české teologické fakulty). Za zásluhy o školství byl G. 1890 povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Frankenthurn. 1893 požádal o uvolnění z ministerské funkce, stal se kurátorem Teresiana a 1895 členem panské sněmovny, ve které zasedal až do smrti. Současně se na ministerstvo kultu a vyučování vrátil. Po pádu Badeniho kabinetu stál 1897–98 v čele úřednické vlády; spravoval také ministerstvo vnitra. Snažil se uklidnit česko-německé spory, které se vyhrotily především v jazykové oblasti. Situaci řešil kompromisem, který sice otevřené střety utlumil, žádnou stranu však neuspokojil. Po demisi vlády vykonával 1898–1904 funkci prezidenta vídeňského Nejvyššího účetního dvora. Premiérem se stal opět v politicky rozbouřené situaci 1905–06, kdy neuspěl s návrhem volební reformy. Do čela vlády se vrátil na čtyři měsíce ještě 1911. G. proslul svými vyjednávacími schopnostmi. G. manželkou byla od 1876 Helene Schlumbergerová von Goldeck (*1. 6. 1854 Bad Vöslau, † 24. 5. 1909 Vídeň), měli syna a dvě dcery.

Pavla Vošahlíková

Literatura

OSN 9, s. 963
OSN 28, s. 467
ÖBL 1, s. 413–414 (se soupisem literatury) A. Srb, 60 let českého zápasu 1848–1908, 1908, passim
Z. V. Tobolka, Politické dějiny československého národa od roku 1848 až do dnešní doby, 1932, rejstřík
Das politische Tagebuch J. Redlichs, F. Fellner (ed.), Wien 1954, rejstřík
O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík
A. Valenta, Politické dějiny českých zemí a habsburské monarchie 1848–1914, 2002, rejstřík.

Reference