GINZEL Jakob 1792–1862

	Jakob GINZEL
	Portrét muže ; Rozhovor před stavením ;
Datum narození	14. 7. 1792
Místo narození	Liberec
Datum úmrtí	31. 3. 1862
Místo úmrtí	Liberec
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 634–635. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46438

GINZEL, Jakob (též Jacob), * 14. 7. 1792 Liberec, † 31. 3. 1862 Liberec, malíř, stavitel betlémů

V dílně svého otce se vyučil truhlářem. Již tehdy se zabýval výrobou betlémů a také kreslil; předlohou mu byly staré rytiny a příroda. 1814 přišel jako tovaryš do Prahy, kde měl začít pracovat u truhlářského mistra. Seznámil se s malířem F. Waldherrem, který ho doporučil svému učiteli J. Berglerovi, řediteli pražské AVU. Studium na ní G. umožnila finanční podpora hraběte K. K. Clam-Gallase. Nesouhlas s eklektickým zaměřením školy ho 1818 přiměl k odchodu na akademii do Drážďan, kde se v galerii setkal s díly P. P. Rubense, A. van Dycka, F. Snyderse, Tiziana ad. 1820–30 vytvořil na zakázku asi čtyři stovky portrétů libereckých měšťanů; podobizny prezentoval na výstavách v pražském Klementinu. Maloval též figury do vánočních betlémů, jejichž stavba patřila v libereckých rodinách k oblíbené tradici. Vyráběl je s bratrem Franzem (1794–1827), uměleckým truhlářem a mechanikem; G. kreslil figury, které Franz vystřihoval, lepil na tuhý papír a zpevňoval dřevěnou konstrukcí; k tomu vyráběl architektonické prvky betlémů a doplňoval mechanikou. 1839 vystavil G. jesličky v pražském paláci Platýz. 1840 založil v Praze se svolením zemského gubernia kreslířskou školu, ta však neuspěla. Poté co mu zemřela manželka a oba synové, se G. vrátil do Liberce a oženil se podruhé. 1853 vystavoval ve Vídni dílo Dioráma betléma s šesti sty padesáti figurami. Betlém byl pozitivně hodnocen tiskem i profesorem vídeňské Akademie výtvarných umění, malířem J. Führichem. Dva G. neúplné betlémy byly uloženy ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci. Dochovaly se olejomalby figur na lepence, rostliny a stáda, ale krajina, pozadí a architektura chybějí. Podoba G. jesličkových postav vychází z nazarenismu. G. produkce čítá více než tisícovku figur.

Eva Lukešová

Dílo

oltářní obrazy a křížová cesta, kostel sv. Vavřince, Dlouhý Most, 1825 až 1835; oltářní obraz Narození Kristovo, kostel sv. Jana Křtitele, Liberec-Rochlice, 1829; podobizna faráře Františka Wolfa, arciděkanství Liberec, 1834; obraz Ecce homo, kostel sv. Jakuba apoštola, Václavice (Hrádek nad Nisou), 1835; oltářní obraz Ježíš v Emauzích, kostel Nejsvětější Trojice, Vratislavice nad Nisou, 1841; oltářní obraz Panny Marie Vítězné, sakristie kostela sv. Kříže, Liberec, 1846; Podobizna dámy se zlatým čepcem, Severočeské muzeum v Liberci, 1824; podobizny libereckých děkanů, tamtéž, Podobizna dámy v úboru z doby Marie Terezie, tamtéž.

Literatura

OSN 10, s. 136
MSN 2, s. 992
KSN 4, s. 484
Toman 1, s. 258
ÖBL 1, s. 444
BL 1, s. 439
ADB 9, s. 177n.
E. Výtisková, J. G. (1792–1862). Výstava obrazů a kreseb k 200. výročí narození, 1992
Mistr portrétu, in: Severočeský regionální deník 18. 2. 1992, s. 5
B. Krámská, Johann Florian Schäfer a J. G. – nejvýznamnější osobnosti libereckého betlémářství, in: Sborník Severočeského muzea. Historia 11, 1993, s. 85–94
I. Taller, Malíř betlémů J. G. Osudy slavných rodáků z libereckého regionu, in: Severočeské noviny. Liberecký den 11. 1. 1994, s. 9
týž, V Liberci žádaný portrétista J. G. se stal také předním betlémářem, in: Mladá fronta Dnes. Příloha Severovýchodní Čechy 12. 12. 1998, s. 6.

Reference