GRIMM Johann ?1805–1874

Johann GRIMM
Narození	24.6.nebo 24.7.1805
Místo narození	Jáchymov
Úmrtí	26. 6. 1874
Místo úmrtí	Břasy (u Rokycan)
Povolání	Geolog‎ Hutník nebo metalurg‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 744
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46571

GRIMM, Johann, * 24. 6. nebo 24. 7. 1805 Jáchymov, † 26. 6. 1874 Břasy (u Rokycan), ložiskový geolog, pedagog

Pocházel z rodiny správce báňského závodu v Jáchymově. Po gymnáziu v Chomutově a praxi v dolech studoval 1825–30 na Báňské a lesnické akademii v Banské Štiavnici. Poté byl přidělen do státního báňského závodu v Příbrami, 1830 přeložen do Sedmihradska, kde se 1834 stal zemským důlním měřičem. Poznatky o tamních ložiskách od 1837 publikoval v periodiku Neues Jahrbuch für Mineralogie, Geognosie und Petre factenkunde ve Stuttgartu. 1838 se zúčastnil vizitační cesty A. L. Lobkowicze po důlních provozech v Banátu, v českých zemích a Sasku, při které se seznámil s B. Cottou, A. Humboldtem, W. Haidingerem ad. Na zámku v Březině (u Rokycan) se setkal s K. M. Šternberkem a začal se zajímat o jeho dílo o české báňské historii. 1840 se G. vrátil do Příbrami jako vrchní horní a hutní správce báňského závodu. V té době otvírka na příbramských ložiskách Březové Hory a Bohutín postoupila do hloubky kolem 500 m, prováděly se četné kutací práce. G. provoz zmodernizoval, instaloval první parní stroje a zajistil jeho dlouhodobou perspektivu. Od 1842 vedl nové státní kutací ředitelství v Příbrami.

Impulsem k rozvoji báňského odvětví v monarchii bylo 1849 založení škol ve štýrském Leobenu a v Příbrami, zvaných Montanlehranstalt (od 1865 Báňské akademie / Bergakademie), které měly zajistit dostatek vysokoškolských odborníků. V Příbrami byl prvním ředitelem F. X. M. Zippe; po jeho odchodu do Vídně 1850 se ředitelem stal G., který ve funkci působil do konce života, zároveň řídil horní školu pro přípravu středních techniků (štajgrů), založenou v Příbrami 1851.

Z podnětu Říšského geologického ústavu ve Vídni napsal G. učebnici geologie pro báňskou praxi Grundzüge der Geognosie etc. (1852), ještě téhož roku ji J. Krejčí přeložil do češtiny. Od padesátých let G. studoval česká rudní ložiska, 1856 vydal první syntézu příbramského revíru (v 19. století produkoval více než 90 % rud stříbra a olova v monarchii), zkoumal i revíry Kutná Hora, Stříbro, Ratibořice (u Tábora) a Mladá Vožice, naleziště zlata v Jílovém u Prahy, rud mědi v Podkrkonoší, Hoře svaté Kateřiny (u Litvínova) a Mutěníně (u Domažlic), rud antimonu a zlata v Milešově a Krásné Hoře nad Vltavou (u Příbrami). G. po analýze historických a geologických dat navrhoval obnovu důlních prací v těchto opuštěných ložiscích, řešil hloubkový dosah rudních žil, hutní zpracování rud ad. Poznatky publikoval v práci Die Lagerstätten der nutzbaren Mineralien (1869, která sloužila řadu let jako příručka při otvírce a těžbě ložisek). Psal také o problémech báňského školství (1870). Uveřejnil více než padesát odborných prací a mnoho krátkých sdělení a referátů. Byl redaktorem časopisu báňských akademií Berg- und hüttenmänisches Jahrbuch der k. k. Montan-Lehranstalten zu Leoben und Příbram. K jeho žákům patřili E. Hořovský, V. Jičínský a F. Pošepný. Pohřben byl v Horním Stupně (Břasy) vedle hrobu K. M. Šternberka.

D: Die Erzniederlage bei Příbram in Böhmen, in: BHJb 5, 1856, s. 93– 168; Über den alten Bergbau bei Kuttenberg, in: tamtéž 10, 1861, s. 133 až 200; Über den Goldbergbau zu Eule in Böhmen, in: tamtéž 13, 1864, s. 246–287; Über den höheren Bergwesen-Unterricht in Oesterreich, in: tamtéž 19, 1870, s. 49–80; Über den Bergbau zu Katharineberg in Böhmen und die Aussichten seiner Wiederbelebung, in: tamtéž 20, 1872, s. 146–166; Der Ratibořicer, Alt- und Jung- Woschitzer Bergbaubezirk in Böhmen, in: tamtéž 21, 1872, s. 185–233; Der Bergbau zu Mies in Böhmen und die Gangablenkungen, in: ÖZBH 1873, s. 294–297, 325–326 a 334–336.

L: OSN 10, 1896, s. 491; V. J. Procházka, Repertorium literatury geologické a mineralogické Království českého etc., 1897, s. 57–58; MSN 2, 1926, s. 1064; NGS, s. 706; F. Kratochvíl, Životopisné drobnosti o montanistovi J. G., in: ČNM, Oddíl přírodovědný 140, 1972, 3–4, s. 238–240; J. Majer, K dílu geologa a montanisty J. G. (1805–1874), in: Rozpravy Národního technického muzea 70, 1978, Studie z dějin hornictví 8, s. 151–156 (bibliografie); týž, Učitel a žák – J. G. a Fr. Pošepný, zakladatelé české ložiskové geologie, in: Vlastivědný sborník Podbrdska 21, 1982, s. 19–39; J. Majer – J. Vozár, Osobnosti montánních věd v našich zemích 2, 1986, nestr.; J. Kremerová, Soupis personálních bibliografií a biografií českých a slovenských geologů, 1989, s. 40; J. Bílek, Kutnohorské dolování. 7. Oselské žilné pásmo, 2000, s. 54.

Pavel Vlašímský