GROHMANN Karl 1809–1874

Karl GROHMANN
Narození	27. 4. 1809
Místo narození	Krásná Lípa
Úmrtí	8. 8. 1874
Místo úmrtí	Lindava (u Cvikova)
Povolání	Odborník textilního nebo oděvního průmyslu‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 760-761
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/76308

GROHMANN, Karl (též Carl), * 27. 4. 1809 Krásná Lípa, † 8. 8. 1874 Lindava (u Cvikova), podnikatel v barvírenství

Příbuzný textilního podnikatele z Vrbna pod Pradědem Josefa Johanna G. (1792–1873). Vyučil se barvířem ve Cvikově. Od 1832 pracoval v barvírně Ignaze Martina a Antona Bella v Martinově údolí (Cvikov), v níž se jako v prvním provozu v českých zemích barvila příze tureckou červení (dříve se tato technologie používala v jediné barvírně v Sasku). G. se 1834 oženil s Augustou, dcerou I. Martina, a po tchánově smrti si jeho barvírnu pronajal. Díky penězům z manželčina věna koupil 1845 pozemek v Lindavě, na němž bylo provozováno bělidlo a 1849 tam v novém závodě začal barvit přízi i do jiných odstínů. Podnik se začal rychle rozvíjet po 1864, kdy ve snaze přiblížit se odbytištím a snížit výrobní a dopravní náklady, se G. rozhodl postavit barvírnu v Bystřanech nedaleko Teplic, blízko zdrojů uhlí, které se používalo jako palivo pro barvířské stroje. Tento původně menší podnik s necelou třicítkou zaměstnanců převzali 1866 jeho synové Martin (1840–1914) a Theodor (27. 4. 1844 Cvikov, † 24. 2. 1919 Teplice), od 1910 nobilitovaný s přídomkem von Hohenwidim. 1866 se osamostatnili jako Gebrüder Grohmann. 1872 se do podnikání zapojil i třetí syn Johann (* 26. 5. 1842 Cvikov, † 27. 10. 1913 Lindava /u Cvikova/) a původní barvírna v Lindavě se přejmenovala na Grohmann und Sohn. Johann ji 1878 přestavěl na parní provoz, přikoupil budovy v Martinově údolí, kde otevřel parní bělidlo příze; 1899 po další rekonstrukci výrobu zmodernizoval.

Sourozenci dále rozšířili podnikání do Benešova nad Ploučnicí (1882 barvírna a 1889 přádelna bavlny, niťárna), Znojma (přádelna vigoňové příze), firma se rozrostla i v Bystřanech, a to o přádelnu jemných přízí a niťárnu. Pro zásobení svých závodů začali bratři 1894 také těžit uhlí (jámy Petr a Pavel u Bystřan a uhelný důl v Albrechticích /z. l. u Litvínova/). Bratři se zapojili do veřejného života a věnovali se filantropii. Jako rodinné sídlo přestavěli budovu bývalého německého klasického gymnázia v Lipové ulici v Teplicích, 1888 koupili i Dolní zámek v Benešově nad Ploučnicí (rodině patřil až do 1945) a později též velkostatek Vidim na Kokořínsku. Theodor byl na počátku 20. století poslancem českého zemského sněmu a předsedou teplické sekce Německého alpského spolku. Ve Stubaiských Alpách v Jižním Tyrolsku (ve výšce 2 250 metrů) dodnes funguje G. chata (Grohmannhütte). Theodor 1904–11 předsedal Teplické muzejní společnosti; jeho žena Marie se amatérsky zabývala fotografováním.

V dalších generacích pokračovali v rodinném podnikání Martinovi synové Arwed (1874–1949) a Kurt (1885–1932; též majitel zámku v Benešově) a vnuk Theodor G. (1896–1983). Po druhé světové válce a konfiskaci majetku byla rodina odsunuta do Německa.

L: BL 1, s. 471; GIÖ 2, s. 211–213 a 4, s. 209–211; ÖBL 2, s. 69 (jako Carl G., s další literaturou); Myška, s. 137–138. Theodor G.: nekrolog, in: Teplitz-Schönauer Anzeiger 24. 2. 1919; P. Mašek, Modrá krev, 2003, s. 87; https://de.wikipedia.org/wiki/Theodor_Grohmann (stav k 30. 10. 2016).

P: SOkA, Teplice, fond Theodor G.

Tomáš Burda