GROSSMANN Jiří 1941–1971
| Jiří GROSSMANN | |
| |
| Datum narození | 20. 7. 1941 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Datum úmrtí | 5. 12. 1971 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Spisovatel Divadelní interpret nebo herec |
| Významnost | C |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 773–774. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48146 |
.png)
GROSSMANN, Jiří, * 20. 7. 1941 Praha, † 5. 12. 1971 Praha, herec, zpěvák, spisovatel
Pocházel z pražského Smíchova, G. příbuzným byl kabaretiér, písničkář a příležitostný herec Sláva G. (1881–1954), matka pocházela z divadelnické rodiny Faltysů. Maturoval 1958, studia na Stavební fakultě ČVUT nedokončil; pracoval v Tesle Karlín, jako elév v plzeňském divadle Alfa (1962–63), po vojně pak jako reklamní textař Poštovní novinové služby. Více se ale věnoval divadlu a hudbě ve skupině Dixie Party. Jako její člen se v klubu KarKulKa (později Olympic) 1961 seznámil s učitelem Miloslavem Šimkem (1940–2004). S ním vytvořil autorskou a interpretační dvojici, jejíž text-appealové hry (V tomhle teta nehraje, 1961; Nečekejte twist, 1963 ad.), předčítané povídky a krátké scény, užívající hyperboly a absurdního humoru v návaznosti na J. Žáka, Osvobozené divadlo a další autory, během krátké doby zlidověly (řada z nich vydána na gramofonových deskách). Publikoval též v řadě novin a časopisů (Mladý svět, Dikobraz aj.). Manželství s Janou, roz. Kubelkovou, zůstalo bezdětné a záhy skončilo rozvodem.
Od 1967 byla dvojice Š + G angažována v divadle Semafor. V sérii představení Návštěvní den či Besídka zvláštní školy (a další variace titulů), psaných obvykle u stolku v pražské kavárně Slavia, dosáhla jejich tvorba vrcholu. Kolem pražského jara 1968 se jejich absurdní a černý humor obohatil o jízlivou politickou satiru a improvizaci. Navzdory typové odlišnosti se na jevišti vhodně doplňovali. Některá z představení zaznamenala televize (Návštěvní den 1–6, 1969–70; Pánský večírek, 1970; Hop dva tři 1–3, 1970–71, vše režie J. Roháč).
G. byl autorem písňových textů na hudbu českých i světových autorů, které interpretovali P. Bobek (Ruby), N. Urbánková (Svatební průvod), E. Olmerová (Čekej tiše), ale i sám G. (Blizzard, Jako kotě si příst, Ano, pane Jiří, Drahý můj). Inspiroval českou country hudbu, pokusil se také o muzikál (Poslední chlap, 1972). V epizodní roli kouzelníka se objevil ve filmu Zločin v šantánu (1968).
První příznaky neléčitelné choroby se u G. začaly projevovat už 1963 během vojenské služby. Na sklonku života, ač vážně nemocen, stále vystupoval, na poslední představení docházel už z nemocnice. Jako epitaf na jeho hrobě na pražském Vinohradském hřbitově byl použit G. písňový text Závidím, původně interpretovaný N. Urbánkovou. M. Šimek postupně utvořil autorské dvojice s L. Sobotou, J. Krampolem a Z. Bubílkovou, jejich tvorba však úrovně dvojice Š + G již nikdy nedosáhla. V devadesátých letech existovalo v Praze Šimkovo Divadlo J. G. v pasáži u Václavského náměstí, která dodnes nese G. jméno.
Jiří Martínek
Dílo
Besídka bývalých žáků zvláštní školy, 1990; Povídky aneb Nechci slevu zadarmo, 1993; Povídky, 2007 (vše s M. Šimkem). Souhrnné vydání nahrávek: Šimek a G. Komplet 1966–1971, 2013 (17 CD).
Literatura
- MČE 2, s. 663
- ČBS, s. 174
- EJ, s. 166–167
- S. Janáčková, K jazyku a stylu povídek M. Šimka a J. G., in: Češtinář 6, 1995/1996, č. 5, s. 607
- SČS 1, s. 208–209
- Tomeš 1, s. 383–384
- M. Šimek, Návštěvní den u J. G., 1999, 2. vyd. 2004
- J. D. Novotný, Závidím. Vzpomínka na J. G., 2001.
Reference