GRUND Alfred 1875–1914

Alfred GRUND
Narození	3. 8. 1875
Místo narození	Smíchov (Praha)
Úmrtí	11. 11. 1914
Místo úmrtí	Temes-Kubin (nyní Kovin, Srbsko)
Povolání	Geograf‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 784-785
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46600

GRUND, Alfred, * 3. 8. 1875 Smíchov (Praha), † 11. 11. 1914 Temes-Kubin (nyní Kovin, Srbsko), geograf

Syn inženýra z Ringhofferovy továrny Otto G., pokřtěn byl jako Alfred Johannes. Mládí prožil ve Vídni, kde byl jeho gymnazijním učitelem ve vídeňské čtvrti Hernals geograf a cestovatel P. Paulitschke. 1894/95 sloužil jako jednoroční dobrovolník v rakouské armádě. Na univerzitě ve Vídni vystudoval historii, geografii, geologii a meteorologii u A. Pencka a W. Tomascheka (PhDr. 1899, disertace Topographische Veränderungen zwischen Traisen und Leitha und ihre Ursachen), ovlivnili ho též E. Suess a J. v. Hahn. Po studiích pracoval ve vídeňské dvorní knihovně a od 1903 byl asistentem na katedře geografie (u A. Pencka). 1904 se habilitoval (z krasové hydrografie), 1907 byl povolán jako mimořádný profesor a vedoucí oddělení do Oceánografického ústavu (Institut für Meereskunde) do Berlína, kde vybudoval oceánografickou laboratoř. V té době vedl exkurze do Norska a na ostrovy v Severním moři. 1910–14 přednášel na německé univerzitě v Praze. Uvažovalo se i o jeho povolání na dalších ústavy do Bernu, Greifswaldu, Vratislavi, Černovic či Utrechtu. 1911–14 vedl hydrografické výzkumy v oblasti Jaderského moře. V Praze založil edici Arbeiten des Geographischen Institutes der Deutschen Universität (v níž vyšla 1918 disertační práce G. žákyně J. Moschelesové). Za první světové války byl povolán na srbskou frontu, v listopadu 1914 obžalován z porušení služebních povinností. Dříve než předstoupil před vojenský soud, spáchal sebevraždu. S manželkou Camillou, roz. Bischofovou, měl dceru Gerdu (* 1908) a syna Waltera (* 1909).

G. se zabýval zpočátku speleologií, zejména krasovou hydrologií (několik cest do Dinárské krasové oblasti v Bosně-Hercegovině a Dalmácii, 1899–1905); v souhrnné studii 1903 vyslovil teorii podzemní krasové vody, s níž polemizovala řada odborníků (A. Penck, J. Cvijić ad.). V Dinárském pohoří se rovněž zabýval krasovou morfologií, zdůrazňoval úlohu mladých zlomů při vývoji krasových jevů a kvartérních uloženin; polemizoval i s českým kolegou J. V. Danešem. V pozdějších letech se zabýval hlavně oceánografií, studoval vody v Severním i Středozemním moři, a historickou vlastivědou. Ač Penckův odchovanec, přiklonil se postupně k Davisově teorii geografického cyklu; naopak zřejmě neznal francouzská bádání, jak mu bylo ještě po letech vyčítáno například K. Absolonem. Vzhledem k předčasné smrti nezanechal syntézu vědecké práce.

D: soupis in: W. Ludwig, Die Geographie an der Deutschen Universität in Prag seit der Begründung des geographischen Lehrstuhles (1872–1932), 1934, s. 55–56. Výběr: Die Karsthydrographie. Studien aus West Bosnien, in: Geographische Abhandlungen (Leipzig) 7, 1903, č. 3, s. 1–200; Landeskunde von Österreich-Ungarn, 1905; Historischer Atlas der österreichischen Alpenländer, Wien 1906; Der geographische Zyklus im Karst, in: Zeitschrift der Gesellschaft für Erdkunde(Berlin) 52, 1914, s. 621–640.

L: J. Sölch, A. G., in: Geographische Zeitschrift 21, 1915, s. 65–70; W. Ludwig, c. d., passim, a zejména s. 26–30; J. Pluhař, Exkurse prof. G. do „Lesní čtvrti“, in: Sborník ČSZ 22, 1916, s. 180; R. Kettner, Všeobecná geologie 3, 1954, s. 234, 286; týž, in: Čas. mineral. geol. 6, 1961, s. 123; MSN 2, s. 1073; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 402; BL 1, s. 483–484; ÖBL 2, s. 93 (kde další literatura, s místem úmrtí Smederevo); DBE 4, s. 222; S. Ćorić, Die geologische Erfor schung von Bosnien und der Herzegowina und der grundlegende Beitrag der österreichischen Geologen, in: Abhandlungen der Geologischen Bunde sanstalt (Wien) 56, 1999, č. 1, s. 127 a 149; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800–1945, 2008, s. 94–95.

Jiří Martínek