GUOLFINGER Steinsberg Karl Franz ?1757–1806

	Karl Franz GUOLFINGER Steinsberg
Datum narození	okolo 1757
Místo narození	Čechy
Datum úmrtí	3. 3. 1806
Místo úmrtí	Moskva (Rusko)
Povolání	Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti‎; Divadelní interpret nebo herec‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 815. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/70890

GUOLFINGER Steinsberg, Karl Franz (pseud. Carl Rosenau), * kolem 1757 Čechy, † 3. 3. 1806 Moskva (Rusko), dramatik, publicista, divadelní ředitel

Příslušník českého šlechtického rodu, jeho otec Alexander byl lesmistrem hraběte Morzina. Herec Národního divadla Florentin Steinsberg (1860–1929) pocházel z téhož rodu.

G. studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, studium práv nedokončil. Od 1777 se úspěšně věnoval dramatické tvorbě, řada jeho her byla uvedena v Divadle v Kotcích, historické kusy se v překladu do češtiny hrály i později ve Vlastenském divadle v Boudě (Libuše, první kněžna a rekyně v Čechách; Jan Žižka z Trocnova, přeložil J. J. Tandler, 1787). Od počátku osmdesátých let G. vstupoval jako aktivní stoupenec osvícenských ideí a josefínských církevních reforem prostřednictvím publicistických brožur do různých dobových polemik a sporů. 1785 přesídlil do Vídně, kde krátce pokračoval v publicistické a vydavatelské činnosti, poslední neúspěšný pokus o kariéru žurnalisty tam zaznamenal 1793. V mezidobí se živil jako herec ve Wismaru a Altoně (společnost Ch. W. Klose a K. H. F. Butenopa), po rozdělení souboru u Butenopa v menších městech v okolí Magdeburku. Zacílení aktivit na divadelní sféru dovedlo G. po návratu do Prahy na vrchol profesního úspěchu. Zprvu herec Vlastenského divadla pod ředitelem A. Gramsem (1795/96) zaujal v září 1796 pozici ředitele činohry Nosticova divadla (do Velikonoc 1798) a od podzimu 1797 přibral také vedení Vlastenského divadla U Hybernů (do ledna 1799), čímž načas došlo k praktickému propojení obou hereckých ansámblů. G. ještě souběžně vedl divadlo v Řezně (1798) a se společností Vlastenského divadla zajížděl v létě do Teplic a Karlových Varů. O své místo v Nosticově divadle však přišel hned po prodeji divadla stavům, Vlastenské divadlo pod jeho vedením postupně ztrácelo stabilitu a rentabilitu, a tak G. s novou společností Prahu opustil. Jeho další divadelní pouť vedla přes Karlovy Vary, Cheb, Augsburg, Freiberg, Chemnitz, Hamburk, Amsterodam, Kolín nad Rýnem, Kleve, Cáchy a Petrohrad. Od léta 1804 až do své smrti vedl G. jako samostatný ředitel dobře prosperující vlastní německé divadlo v Moskvě, kde se mu narodil syn Karel (G. se oženil 1801 s herečkou Marií Bilsteinovou, později Reckeovou). Plánovaný návrat do Prahy mu překazila vážná nemoc.

G. pražské divadelní období bylo pozoruhodné značným podílem jeho vlastní tvorby v repertoáru Vlastenského divadla, řadu jeho kusů přeložil V. Thám do češtiny, např. Hanns Klachel von Przelautsch s hudbou V. Tučka (1795), česky Honza Kolohnát z Přelouče (1796); Ritter Starkenberg oder Die Rache für achtzehnjährige Haft / Konrád z Helfenfelsu aneb rytíř Starkenberg (1795); Der Herr Vetter in Podskal s hudbou A. Vojtíška / Strejček z Podskalí (1798). Jako libretista první veřejně provedené opery C. M. v. Webera Das Waldmädchen se G. těší zvláštní pozornosti badatelů z tohoto okruhu. Hudbu u mladého skladatele sám objednal a jeho herecká společnost operu provedla vůbec poprvé 24. 11. ve Freibergu a 5. 12. 1800 v Chemnitz. G. zpíval hlavní roli prince Sigmunda von Mathusien. Opera se hrála též v Petrohradu (1804), ve Vídni (1804, 1805), v Praze německy (Das stumme Mädchen im Spessarter Walde) i v českém překladu (Němá dívka) 1806 a patrně také v G. dalších působištích.

Alena Jakubcová

Literatura

Jakubcová, s. 212–215 (se soupisem pramenů a literatury)
Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. Ein Lexikon (Theatergeschichte Österreichs X/6), A. Jakubcová – M. J. Pernerstorfer et al. (eds.), 2013 (přístup http://hw.oeaw.ac.at/6999-4inhalt?frames=yes)
F. Ziegler, Ritter von Steinsberg und Das Waldmädchen als Ballett und Oper, in: Weberiana 20, 2010, s. 17–64.

Reference

Wikidata