GUTH Julius 1866–1921

Z Biografický slovník českých zemí
Julius GUTH
Datum narození 9. 11. 1866
Místo narození Košíře (Praha)
Datum úmrtí 6. 1. 1921
Místo úmrtí Rokycany
Povolání Strojař nebo elektrotechnik‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 821. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/79700

GUTH, Julius, * 9. 11. 1866 Košíře (Praha), † 6. 1. 1921 Rokycany, podnikatel v kovovýrobě

Pocházel z rodiny Salomona G. z Košíř a jeho manželky Sofie, roz. Tausigové. G. začínal původně v zámečnické dílně v Brandýse nad Labem, kde se zabýval výrobou stavebního kování a zámků, hřebů pro železnici ad. 1897 si společně s pražským obchodníkem J. Neumannem pronajali jeden z bývalých Jágrových vodních mlýnů v Rokycanech a adaptovali ho pro železářskou výrobu; stroje byly poháněny mlýnským kolem. Po šesti letech se společníci rozešli, 1905 G. mlýn koupil a 1906 v něm zřídil slévárnu; továrnu postupně modernizoval. Odléval pro dřívějšího společníka Neumanna podstavce pro šicí stroje, dále vyráběl rošty a dvířka ke kamnům, zámky, stavební kování a další sortiment. V továrně zaměstnával více než stovku dělníků. 1909 podnik rozšířil o kuplovnu. G. se oženil s Bertou, roz. Fantovou (* 19. 11. 1872, † po 18. 12. 1943, Osvětim, Polsko); manželé měli syny Josefa (1897–1944, Polsko), Františka (* 15. 2. 1902, † po 13. 6. 1942) a dceru Zdenku. Pohřben byl v Liberci.

Po G. smrti převzal podnik syn, inženýr Josef G., který vystudoval v Německu a po návratu v rodinné firmě zajišťoval nákup. (Provoz dílny měl na starosti jeho bratr František.) Výroby se sice citelně dotkla celosvětová hospodářská krize ve třicátých letech, byla však překonána a před druhou světovou válkou nastalo oživení. Po německé okupaci ČSR byl Josef transportován do koncentračního tábora, kde zahynul, podobně jako oba jeho sourozenci a matka. Válku přežily vnučky Julie a Kornelie, které emigrovaly do Velké Británie.

1942 byla výroba zastavena, po osvobození nakrátko obnovena, 1948 znárodněna a delimitována do velkých národních podniků, 1950 ukončena. V bývalých továrních objektech poté fungovala strojní traktorová stanice.


Literatura

  • P. Cironis, Malá encyklopedie. Lidé, osoby a osobnosti Rokycanska, 1995, s. 12
  • J. Hučka, Slévárenství na Rokycansku, in: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany. Supplementum Historie 2, Tradice a současnost železářské výroby, 1996, s. 30–31
  • týž, K historii bývalé továrny J. G. v Rokycanech, in: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka 19, 2007, č. 19, s. 77 až 82 (s další literaturou)
  • Myška, s. 139.

Prameny

  • NA, Praha, Židovské matriky, Praha-Smíchov, N 1852–1874, kn 2653, obr. 84. Martin Přibil

Reference