HÁJEK z Hájku Tadeáš 1526–1600

Tadeáš HÁJEK z Hájku
Narození	1. 10. 1526
Místo narození	Praha
Úmrtí	1. 9. 1600
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Matematik‎ Botanik‎ Astronom nebo astrolog‎ Lékaři‎ Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 93
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46758

HÁJEK z Hájku, Tadeáš (též HAGECIUS, NEMICUS), * 1. 10. 1526 Praha, † 1. 9. 1600 Praha, astronom, lékař, přírodovědec

Pocházel z rodiny Šimona H. (asi 1485–1551), úředníka Betlémské kaple, jehož král Ferdinand I. 1554 povýšil do šlechtického stavu. 1544 se H. zapsal na univerzitě v Lipsku a 1546 ve Vídni, kde se zprvu věnoval astronomii a matematice, nakonec vystudoval medicínu. Ta pro něj byla spíše pragmatickou volbou; později mu však zajišťovala živobytí i postavení. 1550 se vrátil do Prahy, složil bakalářské zkoušky a dva roky nato zkoušky mistrovské. Na pražské univerzitě působil pravděpodobně do 1557, příčinou jeho odchodu mohl být sňatek nebo spory ohledně reformy učení. Promován doktorem lékařství byl 1560 v Boloni, poté se vydal do Milána, kde navštívil lékaře a matematika Gerolama Cardana.

H. se stal, zřejmě díky přátelskému vztahu s Vilémem z Rožmberka, 1566 hlavním lékařem vojska českých stavů. S vojskem pobyl několik měsíců v Uhrách, brzy nato se dostal k císařskému dvoru ve Vídni, kde pravděpodobně 1569–76 působil jako lékař dvorního služebnictva. S nástupem Rudolfa II. prošel dvůr razantní proměnou, která dopadla tvrdě hlavně na nekatolíky, mezi něž se počítal i H. Proto přemýšlel o emigraci (1580 měl pozvání do Dánska od Tychona Braha). Nakonec se mu zřejmě podařilo s Rudolfem navázat příznivé vztahy a v Čechách i poblíž dvora setrval. 1595 císař dokonce rozšířil jeho nobilitaci, jež se dále nevztahovala pouze na české země, ale na celou říši. Svými zájmy a vědeckými styky překračoval jak hranice náboženské, tak politické, dopisoval si s řadou osobností po celé Evropě. Zasadil se o to, aby Brahe získal místo císařského astronoma; rok po jeho příchodu však H. zemřel a zanedlouho i Brahe. Ambiciózní plán na unikátní vědecké pracoviště se tak nenaplnil. H. byl celkem třikrát ženat; existují bližší informace o jeho synech Šimonovi a Václavovi, kteří byli v císařských službách.

Jako významný člen dobové evropské vědecké komunity byl H. obeznámen s nejnovějšími poznatky, které nejen přejímal a rozvíjel, ale také dále předával. Věhlasu dosáhly především jeho práce astronomické. Publikoval i v oborech s astronomií volně souvisejících. V Praze vydal úvodní přednášku k výkladu matematika Eukleida (1557). Řadu let připravoval populární astronomicko-astrologické kalendáře zvané minuce. Na astrologických souvislostech postavil 1562 také pojednání o metoposkopii nebo 1564 knihu komentářů ke starověkým astrologickým rukopisům. Své představy o  vztahu mikro- a makrokosmu popsal 1562 ve své předmluvě k Mattioliho Herbáři, jehož překlad, respektive volný převod do češtiny, připravil. Text herbáře přizpůsobil českému prostředí, vypustil řadu učených diskusí o identifikaci rostlin, a naopak přidal některé praktické informace – snad právě kvůli nim se účastnil přírodovědných exkurzí po pražských zahradách. Zapojoval se do dalších aktivit pražských humanistických kruhů, v šedesátých letech 16. století publikoval básně v almanaších latinské humanistické poezie. Zásadním impulsem pro H. astronomická pozorování se stalo objevení nové hvězdy v souhvězdí Kasiopei v listopadu 1572. Byl jedním z mála astronomů, kteří tento jev zařadili do sféry supralunární (ve spise Dialexis de novae et prius incognitae stelae … apparitione, 1574); důsledkem bylo přehodnocení původní aristotelovské představy oblasti hvězd jako neměnné statické entity. Pozornost věnoval také kometám. Ve spise z roku 1556 je vykládal ještě tradičním způsobem, při dalším pozorování komety 1577, a především 1580 však dospěl k závěru, že se jedná o jevy supralunární (tj. vzdálenější než Měsíc), tím H. opět překonal tradiční aristotelovské pojetí kosmu (1581).

H. byl stoupencem učení Mikuláše Koperníka (Země se otáčí kolem Slunce), ač se nikde ve svém díle takto explicitně nevyslovil. 1575 Brahemu předal opis Koperníkova Commentariolu, stručného shrnutí heliocentrického pojetí vesmíru, které vzniklo asi třicet let před zásadním dílem De revolutionibus orbium coelestium (1543). Posledním H. astronomickým pojednáním byl posudek na reformu kalendáře, kterou 1584 podpořil. Rok nato vydal spis o technologii výroby piva De cerevisia ejusque conficiendi ratione, natura, viribus et facultatibus.

Pokoušel se o geodetické vyměřování v pražském okolí a snad také o vytvoření přesnější mapy Čech, která se nedochovala (některé mladší mapy, např. Aretinova, z ní nicméně mohly vycházet). Jeho jméno nese měsíční kráter Hagecius a planetka Hajek (1995).

D: úplný soupis in: T. H. z H. a jeho doba, Z. Horský – E. Urbánková (eds.), 1975 (katalog výstavy).

L: RSN 3, s. 580; OSN 10, s. 754; MSN 3, s. 31; KSN 5, s. 7; MČE 2, s. 698; BL 1, s. 512; LČL 2/1, s. 31; SČF, s. 152; BSPLF 1, s. 55; F. M. Pelzel, Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler…, 3, 1777, s. 35–46; J. Smolík, Mathematikové v Čechách od založení university Pražské, 1864, s. 57–77; NDB 7, s. 467; J. Bouška: T. H. z H. (1526–1600), 1976; T. H. z H. K 400. výročí úmrtí, P. Drábek (ed.), 2000 (s bibliografií a literaturou); J. Smolka, K datu narození T. H., in: DVT 34, 2001, č. 4, s. 271–278; týž, K počátkům přátelství T. Brahe (1546–1601) a T. H. (1526–1600), in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 47, 2002, č. 2, s. 140–149; týž, Postavení T. H. jako lékaře na císařském dvoře, in: AUC – Historia Universitatis Carolinae Pragensis: Příspěvky k dějinám Univerzity Karlovy 48, 2008, č. 2, s. 11–32; Z. Horský, Koperník a české země. Soubor studií o renesanční kosmologii a nové vědě, V. Hladký – T. Hermann – I. Lelková (eds.), 2011, s. 195n.; I. Purš, T. H. z H. a jeho alchymický okruh, in: Alchymie a Rudolf  II. Hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století, I. Purš – V. Karpenko (eds.), 2011, s. 423–457; V. Hladký, Hagecius Hermeticus. Astrologické souvislosti vědeckého díla T. H. z H., in: DVT 49, 2016, č. 3, s. 141–161.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lucie Čermáková