HÁJ Felix 1887–1934

	Felix HÁJ
	Portrét ; F. Háj (vl. jménem Marie Wagnerová) se synem Vilémem ;
Datum narození	27. 5. 1887
Místo narození	Mníšek pod Brdy
Datum úmrtí	25. 7. 1934
Místo úmrtí	Mníšek pod Brdy
Jiná jména	Marie Wagnerová
Povolání	Spisovatel‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 72. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69343

HÁJ, Felix (vl. jm. Wagnerová, Marie, roz. Černá), * 27. 5. 1887 Mníšek pod Brdy, † 25. 7. 1934 Mníšek pod Brdy, spisovatelka

Dcera z rodiny mníšeckého řídícího učitele a ředitele kostelního kůru Augustina Černého (1856–1938) a katolické aktivistky Filipíny, roz. Horákové. 1906 absolvovala učitelský ústav v Českých Budějovicích a při studiu se soukromě vzdělávala v hudbě a zpěvu; téhož roku se provdala za učitele Viléma Wagnera. S manželem žila na Zlíchově (dnes Praha). 1907 se jim narodil syn Vilém. Soukromě vyučovala hudbě a zpěvu. Před první světovou válkou se jí manželství začalo rozpadat, muž narukoval na frontu, a proto se vrátila se synem do Mníšku k rodičům. Pracovala jako varhanice, vedla ženský pěvecký spolek, chrámový sbor, účastnila se práce v sokolské jednotě. 1920 bylo manželství rozvedeno. 1923 literárně debutovala v periodiku Stráž Podbrdska. 1924 odešel její otec do důchodu a ztratil právo na služební byt. 1926 jí zemřela matka, proto přijala placené místo hospodyně mníšeckého faráře P. Františka Rause, který ji podporoval v literární činnosti, obstaral jí byt a opisoval její takřka nečitelné rukopisy. Od 1927 byla členkou katolické Družiny literární a umělecké. 1933 zemřel farář Raus, současně jí byla diagnostikována nevyléčitelná choroba, konec jejího života poznamenaly bolesti a alkohol. Pohřbena byla v rodišti.

Celé poměrně rozsáhlé a chvatně psané dílo H. je situováno do Mníšku a oblasti Podbrdska. Největší popularity dosáhla sedmidílným cyklem románů pro děti, a zejména chlapeckou mládež o Kájovi Maříkovi. Tuto postavu sledovala od narození po svatbu a otcovství (Školák Kája Mařík, 1926–31); největší úspěch jí přinesly první čtyři svazky, které náležely k nejčtenějším českým knihám meziválečného období a dosáhly popularity i v zámoří. Další prózy s týmž hrdinou (Kájovy děti, 1932; Kájovy prázdniny, 1933; Kájovy radosti a trampoty, 1933; Kájova dobrodružství od posvícení do jara, 1934, aj.), vydávané ještě i v desetiletí po autorčině smrti, již jen reprodukovaly silnější místa původního cyklu. S menším ohlasem se setkal pětidílný cyklus pro dívky Řídících Márinka (1928–31), stylizovaný nepříliš šťastně jako pandán cyklu o Kájovi Maříkovi.

Mnohem méně zdařilé byly H. prózy pro dospělé, blízké podobně laděným prózám B. Zahradníka-Brodského. Ani tam, kde se inspirovala vlastními osudy a neúspěchy v soukromém životě, nepřekročila dobová schémata konvenční literatury. S určitým zdarem se autorka několikrát pokusila i o pohádky, a bez úspěchu dokonce o divadelní hru (Kája Mařík v pohádce, 1932).

Martin Kučera

Literatura

F. Hampl, Dobrodružství Jaroslava Seiferta, 1969, s. 146–149
J. Wagner, F. H. Soupis pozůstalosti, 1979
LČL 2/1, s. 27–28 (s bibliografií)
I. Slavík, Propadliště paměti. Podbrdskem v čase i prostoru, 1995, s. 172–174
M. Šlapetová – A. Krása – J. Radkovičová, Kája Mařík – skutečnost, nebo legenda?, 1997
https://cs.wikipedia.org/wiki (stav k 18. 9. 2017).

Prameny

LA PNP, Praha, torzo osobního fondu.

Reference