HÖFER von Heimhalt Hans 1843–1924
Hans HÖFER von Heimhalt | |
Narození | 17. 5. 1843 |
---|---|
Místo narození | Loket |
Úmrtí | 9. 2. 1924 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání |
Geolog Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 720-721 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47507 |
HÖFER von Heimhalt, Hans, * 17. 5. 1843 Loket, † 9. 2. 1924 Vídeň (Rakousko), geolog, pedagog
Syn řezníka Johanna Josepha H. (1802–1852) a Anny Crescenzie, roz. Schmidtové (1807–1870). Vystudoval reálku, 1860–64 Báňskou akademii v Leobenu. Působil v Sedmihradsku v uhelné pánvi při řece Jiu, 1866–67 jako báňský praktikant v Březových Horách (Příbram), poté byl přidělen k Říšskému geologickému ústavu pro mapování ve Vysokých Tatrách a v okolí Prešova. Od 1869 přednášel na nově založené báňské škole v korutanském Klagenfurtu. 1871 podnikl cestu do Černé Hory, 1872 se účastnil druhé polární plavby Johanna Nepomuka Wilczeka na Špicberky, Novou Zemi a do severního Ruska. 1876 navštívil z vládního pověření Severní Ameriku včetně Kanady, poznatky publikoval 1877 v knize Die Petroleum-Industrie Nord-Amerikas… 1879 byl H. jmenován profesorem Báňské akademie v Leobenu, kde přednášel mineralogii, geologii a ložiskovou nauku, 1887–89 stál jako ředitel v čele školy. 1911 odešel do výslužby. 1880–1902 H. redigoval rakouský odborný časopis Österreichische Zeitschrift für Berg- und Hüttenwesen. 1911 byl jmenován dvorním radou a nobilitován. Přijal členství zahraničních učených společností, včetně Leopoldiny v Halle a moskevské přírodovědecké společnosti, báňská akademie v Leobenu ho jmenovala čestným doktorem.
Jako světově respektovaný znalec ložiskové geologie, především organických surovin, se podílel na rozvoji těžby ropy v Haliči. Z celkem šestisvazkového díla Das Erdöl, seine Physik, Chemie, Geologie, Technologie und sein Wirtschaftsbetrieb, které H. redigoval s Carlem Englerem, napsal druhý svazek o těžbě a transportu ropy. Zasáhl též do dalších oborů, včetně hydrogeologie. Podílel se na řešení zásobování měst pitnou vodou (Klagenfurt, Leoben a Pula). Věnoval se také obecnějším otázkám, např. geologickému mapování či seismice.
V korutanském Wolfsbergu se 1873 oženil s Johannou, roz. Mennerovou (* 1850), manželé měli tři děti. Syn Hans (* 13. 4. 1876 Klagenfurt, Rakousko, † 23. 12. 1951 Millstatt am See, Rakousko) studoval na Báňské akademii v Leobenu, na polytechnice v Curychu a na právnických fakultách v Praze a ve Štýrském Hradci. Pracoval jako centrální ředitel a prokurista Wilczekových ostravských kamenouhelných dolů. Ve třicátých letech 20. století se angažoval v německých nacionalistických organizacích a po 1939 vstoupil do NSDAP a SS. Před koncem války uprchl do Rakouska. Druhý syn Hugo (* 31. 3. 1878 Klagenfurt, Rakousko, † 2. 3. 1952 Goisern, Rakousko) byl rovněž absolventem Báňské akademie v Leobenu a zaměstnancem Wilczekových dolů, který se zasloužil o jejich modernizaci. Podobně jako bratr Hans působil v německých nacionalistických organizacích a před koncem války Ostravu opustil.
D: soupis, in: Mitteilungen der geologischen Gesellschaft in Wien 17, 1924, s. 79–92. Výběr: Die Erdbeben Kärntens und deren Stosslinien, Wien 1880; Das Erdöl (Petroleum) und seine Verwandten, Braunschweig 1888 (též anglicky a rusky); Grundwasser und Quellen Braunschweig, tamtéž 1912; Anleitung zum geologischen Beobachten, Kartieren und Profilieren, tamtéž 1915.
L: nekrolog, in: Bohemia 13. 2. 1924; OSN 11, s. 449; OSND 2/2, s. 1171; NGS, s. 713; ÖBL 2, s. 351–352 (s další literaturou); NDB 9, s. 309 (s další literaturou); BL 1, s. 647; de.wikipedia.org (stav k 10. 2. 2022). Hans H: Köpfe, s. 96; Slezsko, Supplementum 3, s. 62–63. Hugo H.: Slezsko, tamtéž, s. 63.
Jiří Martínek