HÖNIG Max 1852–1938

	Max HÖNIG
Datum narození	27. 7. 1852
Místo narození	Podolí (č. o. Bouzov)
Datum úmrtí	18. 9. 1938
Místo úmrtí	Brno
Povolání	Chemik nebo alchymista‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 9-10. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/76332

HÖNIG, Max (též HOENIG), * 27. 6. 1852 Podolí (č. o. Bouzov), † 18. 9. 1938 Brno, chemik, pedagog

Syn židovských rodičů, majitele hospodářství Jáchyma H. a Marie, roz. Ehrenhaftové. Konvertoval ke katolické víře. Vystudoval chemii na německých technikách brněnské a vídeňské (1868–73). Na škole v Brně pracoval jako asistent všeobecné chemie (1875/76), adjunkt všeobecné a agrikulturní chemie (1876–91), soukromý docent nauky o hnojení a půdní statiky (1879–91), mimořádný profesor (1891) a řádný profesor (1898) agrikulturní chemie a od 1912 také organické a potravinářské chemie; vedl stejnojmenný ústav. Rovněž byl zvolen rektorem školy. 1924 odešel do výslužby. H. byl odborník na rozbory cukrů a ligninu, jeho některé výzkumy přinesly patentové výstupy. Jako člen obecního výboru (1893–1916) se zasloužil o rozvoj a modernizaci městského hospodářství v Brně (zásobování vodou a plynem, čištění splaškových vod, zpracování komunálního odpadu).

Oženil se 1889 v Olomouci s Adelheid (též Adélou, † 1895), dcerou Salomona Donatha a Liny, roz. Sternové, ze Vsetína; spolu vychovali syna Jana (* 15. 1. 1894 Brno, † 9. 8. 1916, padl poblíž Cosmagnonu /u Rovereta/, Itálie). Podruhé se oženil 1898 s Berthou Annou Zerbiovou (* 15. 1. 1860 Lipsko /Německo/, † 11. 9. 1923 Brno), spolu měli syna Jindřicha (* 21. 10. 1903 Brno). H. 1913 obdržel čestné občanství brněnské obce a německá technika mu 1926 udělila hodnost čestného doktora (Dr.h.c.).

Šárka Novotná

Dílo

výběr: Zufuhrs-Arterien zu den Hauptkanälen. Vortrag, gehalten in der XXIV. General-Versammlung des Zentral-Vereines für Fluss- und Kanalschiffahrt in Öesterreich, 1904; Bericht über die in den Jahren 1912 und 1913 durchgeführten Studien in der Versuchsanlage für die Reinigung der Kanalwässer der Stadt Brünn, 1914; Die Rohstoffe des Pflanzenreiches. Versuch einer technischen Rohstofflehre des Pflanzenreiches 1–3, Leipzig–Berlin 1914, 1918, 1921 (s kol.); Beiträge zur Kenntnis mährischer Ackerböden, 1915 (s kol.).

Literatura

ÖBL 2, s. 361–362 (se soupisem díla a literatury)
P. Šišma, Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945, 2004, zvl. s. 85–86, 88, 90, 107, 204 (se soupisem literatury)
encyklopedie.brna.cz (stav k 6. 8. 2022).

Reference