HAŠEK Augustin 1879–1950

	Augustin HAŠEK
Datum narození	26. 8. 1879
Místo narození	Tučapy (u Tábora)
Datum úmrtí	20. 1. 1950
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎; Redaktor nebo žurnalista‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 282. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46959

HAŠEK, Augustin, * 26. 8. 1879 Tučapy (u Tábora), † 20. 1. 1950 Praha, žurnalista, politik, účastník 1. odboje

Po maturitě na táborské reálce nastoupil u vojenské konceptní služby, mj. působil na posádkovém velitelství v Praze. Od mládí byl žurnalisticky činný v národně sociálním tisku, jako korespondent navštívil během rusko-japonské války Rusko. Od 1907 byl parlamentním zpravodajem Českého slova, 1911 zvolen tajemníkem výkonného výboru České strany národně sociální pro vojenské a slovanské záležitosti. Až do první světové války přispíval do novin rozbory aktuálních vojenských otázek, kritikou vládních militaristických opatření apod. Zúčastnil se dvou slovanských sjezdů (1908 v Praze a 1910 v Sofii) a v prosinci 1913 naposled navštívil Rusko jako člen delegace na novoslovanských poradách. Za prázdninového pobytu v rodišti byl v srpnu 1914 zatčen pro podezření z velezrady a špionáže. V říjnu 1914 ho vyšetřující orgány postavily jako prvního Čecha před zvláštní vojenskou komisi, ale vzápětí bylo vyšetřování pro nedostatek důkazů zastaveno. Do internačního tábora v dolnorakouském Göllersdorfu nastoupil 2. 3. 1915, po oslavách Husova jubilea byl v červenci spolu s Otakarem Vochočem, Čeňkem Körberem a Michaelem Káchou převezen do Mittergrabernu a odtud pro podezření z přípravy vzpoury v září 1915 do vojenské internace v Dolních Rakousích. S trestným praporem bojoval do 25. 4. 1916 na italské frontě. Za vzorné chování v květnové ofenzivě ho velení pluku zařadilo mezi jednoroční dobrovolníky, takže o rok později mohl být vyreklamován. Přestože podléhal vojenskému dozoru, navázal v létě 1917 prostřednictvím Jiřího Stříbrného kontakt s tajným výborem Maffie, agitačně působil na národně sociální kovodělníky a spoluorganizoval sabotování válečné výroby. Po sněmu českých zemských poslanců (6. 1. 1918), na němž byla přijata Tříkrálová deklarace, požadující pro české země právo na sebeurčení a jejich spojení se Slovenskem, jezdil v přestrojení mezi horníky a hutníky kladenské průmyslové oblasti a připravoval je na otevřenou konfrontaci s vládou. V Kladně také ovlivnil průběh generální stávky 14. 10. 1918 a s Ignátem Hajnem založil revoluční národní výbor. Po návratu do Prahy ho ministr Bohuslav Vrbenský postavil do čela VI. cenového odboru ministerstva zásobování lidu, v jehož čele setrval do zániku resortu 1933. Od prosince 1918 byl předsedou Sdružení internovaných a vězněných.

Martin Kučera

Dílo

Oběti rakouské persekuce v mírových smlouvách, zákonech a nařízeních Československé republiky, 1920.

Literatura

OSND 2/2, s. 1041
F. S. Frabša, Persekuce strany národně sociální za války, 1921, s. 102–105
Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 48.

Reference