HAŠKOVEC Jiří Štěpán 1922–2010

Jiří Štěpán HAŠKOVEC
Narození	26. 12. 1922
Místo narození	Praha
Úmrtí	11. 1. 2010
Místo úmrtí	Carlsbad (Kalifornie, USA)
Povolání	Fyzik‎ Strojař nebo elektrotechnik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 289
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69515

HAŠKOVEC, Jiří Štěpán, * 26. 12. 1922 Praha, † 11. 1. 2010 Carlsbad (Kalifornie, USA), elektrotechnik

Jeho otec, kapitán v záloze, byl sochařem a úředníkem. Matka byla učitelkou a věnovala se umění. Od dětství se zajímal o elektrotechniku. 1945–49 vystudoval Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze (Ing.). 1949–53 pracoval v ČKD Praha, 1953 se krátce ocitl ve vězení. 1953–54 byl zaměstnán v kladenských ocelárnách (SONP). 1955–65 působil v Laboratoři pro automatizaci a telemechaniku (pozdějším Ústavu teorie informace a automatizace) ČSAV v Praze. 1958 obhájil na Institutu automatiky a telemechaniky v Moskvě kandidátskou práci s názvem Kvalitativní teorie trojfázových magnetických zesilovačů s třemi přesytkami (CSc.). 1965 přestoupil do Státního výzkumného ústavu silnoproudé elektrotechniky (pozdějšího Výzkumného ústavu silnoproudé elektrotechniky) v Běchovicích (Praha). 1971–74 působil v Ústavu technických a ekonomických informací v Praze.

Zabýval se technickou kybernetikou, logickými systémy a řídicími počítači. 1956–67 získal několik patentů v oboru řízení elektrických ventilů, magnetických zesilovačů a logických obvodů. Napsal řadu prací týkajících se syntézy bezkontaktních spínacích a logických obvodů. 1962 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda. V polovině sedmdesátých let emigroval s druhou ženou a dětmi do Mnichova, kde pracoval dva roky. Poté se přestěhoval do San Diega v Kalifornii. Zde se stal výzkumným pracovníkem firmy General Atomics a poskytoval konzultace soukromým firmám. Byl aktivním členem místních krajanských spolků; zastával funkci pokladníka v organizacích Přátelé československé hudby a České a Slovenské kulturní sdružení.

S první ženou Hanou, roz. Vilímovskou, povoláním zdravotní sestrou, měl tři děti: Jana, Michaela a Kateřinu. S druhou ženou, Marií Táňou, zplodil syna Daniela a dceru Sally.

D: výběr: Rtuťový usměrňovač v provozu, 1955; Magnetické zesilovače (s M. Gablerem a E. Tománkem), 1956; Malá automatizace (se Z. Kotkem), 1958; Logické členy v průmyslové automatizaci (s N. Vasiljevovou), 1962.

L: ČBS, s. 194; Tomeš 1, s. 423; Kdo je kdo v Československu 1, s. 241 (se soupisem díla); nekrolog, M. Dolanska, J. Š. H., Ph.D. (1922–2010), in: Český Dialog – Czech Dialogue 20, č. 1–2, 2010, s. 42 (s fotografií); M. Rechcigl, Encyclopedia of Bohemian and Czech-American Biography III, Bloomington 2016, s. 1833.

Vojtěch Szajkó