HABĚTÍNEK Karel 1830–1915

	Karel HABĚTÍNEK
	;
Datum narození	2. 3. 1830
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	21. 3. 1915
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎; Právník‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 33. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46709

HABĚTÍNEK, Karel (též HABIETINEK, HABETINEK), * 2. 3. 1830 Praha, † 21. 3. 1915 Vídeň (Rakousko), pedagog, soudce, politik

Vystudoval práva na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě (JUDr. 1855). Nejprve 1856–62 působil na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. 1859 se habilitoval a vyučoval civilní právo na univerzitě ve Vídni. 1861 se vrátil do Prahy, věnoval se advokacii a upevňoval své vztahy k akademickým kruhům. Za vysokoškolskou katedru se vrátil v Praze 1863, poté přednášel 1868–71 opět ve Vídni, kde byl na právnické fakultě zvolen děkanem, 1869 byl také povolán k říšskému soudu. Vrcholem H. úřednické i politické kariéry byla funkce ministra spravedlnosti ve vládě Karla von Hohenwart (únor–říjen 1871). Spolu s Josefem Jirečkem byl prvním Čechem v předlitavském kabinetu, v němž prosadil nový zákon o vedení pozemkových knih. Patřil k zastáncům federalismu, neprosazoval ale historické české státní právo. Po neúspěšném pokusu o česko-rakouské vyrovnání v podobě tzv. fundamentálních článků vláda podala demisi, přesto však vzrostla H. popularita v české společnosti, řada českých měst mu udělila čestné občanství. Po odchodu z ministerstva se věnoval zejména justiční kariéře. Od 1882 byl prezidentem senátu Nejvyššího soudního dvora ve Vídni a 1899–1904 se stal prezidentem celého dvora. Do politických a společenských poměrů v českých zemích zasáhl významně 1901 tím, že jako předseda kasačního soudu neuznal zmatečnost procesu a potvrdil rozsudek smrti nad Leopoldem Hilsnerem v jeho druhém, odvolacím, tzv. píseckém procesu.

Politické kariéry se nevzdával ani v posledních letech života. 1879 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny. Tehdy ho však už velká část české politické reprezentace nepřijímala jako věci znalého prostředníka v česko-německých vztazích, ale pokládala ho především za vzor rakouského byrokrata. Pohřben byl ve Vídni-Hietzingu.

Pavla Vošahlíková

Literatura

Die deutsche Karl-Ferdinand-Universität in Prag…, 1899, s. 123–124, 473
OSN 10, s. 692
OSND 2/2, s. 967
G. Kolmer, Das Herrenhaus des Österreichischen Reichsrates, 1907
MSN 3, s. 9
DČŽ 1, s. 254
BL 1, s. 504
ÖBL 2, s. 127 (s další literaturou)
O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík
Československé dějiny v datech, 1987, rejstřík
Czeike 3, s. 8
nekrolog, in: Neue Freie Presse 22. a 23. 3. 1915.

Reference