HABRMAN Gustav 1864–1932

	Gustav HABRMAN
	;
Datum narození	24. 1. 1864
Místo narození	Česká Třebová
Datum úmrtí	22. 3. 1932
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎; Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎; Redaktor nebo žurnalista‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 36–37. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46710

HABRMAN, Gustav (též HABERMANN, pův. jm. Augustin; pseud. Josef Sum), * 24. 1. 1864 Česká Třebová, † 22. 3. 1932 Praha, novinář, politik

Syn pekařského tovaryše Josefa H. a Barbory, roz. Jankovské. Vyučil se soustružníkem v České Třebové, od 1879 pracoval jako tovaryš v soustružnických dílnách ve Vídni. Stal se stoupencem radikálního křídla socialistického dělnického hnutí kolem Josefa Hybeše a Josefa Boleslava Pecky. 1884 byl odsouzen ke čtyřem letům těžkého žaláře za velezradu a vydávání a rozšiřování revolučních letáků. 1887 propuštěn z věznice Stein (Kremže), po zákazu pobytu ve Vídni odešel do České Třebové a 1888 do Paříže, kde se 1889 zúčastnil Prvního kongresu II. internacionály. Od 1890 pobýval v New Yorku, živil se jako soustružník a řezbář. 1892 se v Rokytnici v Orlických horách vyučil fotografem a tomuto povolání se věnoval v New Yorku a Clevelandu. Poté se stal zaměstnancem tiskařských závodů v Chicagu, kde se angažoval v odborových organizacích, často s anarchistickým zaměřením. Kromě toho se stal členem Národní tělocvičné jednoty a později jedním ze zakladatelů Dělnicko-amerického Sokola. 1893/94 redigoval v Chicagu společně s J. B. Peckou list Právo lidu, 1897 byl členem redakce newyorských novin Hlas lidu. Jako všestranně nadaný samouk 1896 externě studoval americké právo na Lake Forest College v Chicagu. 1897 se definitivně usadil v Čechách a s podporou J. Hybeše se jako sociální demokrat a odborář stal na tři roky jeho nástupcem v pozici redaktora brněnských novin Rovnost. 1900 se přestěhoval do Vídně, kde působil v redakci Dělnických listů. 1901 se stal šéfredaktorem plzeňských periodik Nová doba a Obzor. Byl členem Unie dřevodělníků a Volné myšlenky. Od 1900 se jako delegát účastnil všech stranických sjezdů české sociální demokracie. 1901 se stal tajemníkem sociálně demokratické strany pro Plzeň a západní Čechy. Patřil ke stoupencům národního, revizionistického stranického křídla. Kromě toho byl předsedou okresní nemocenské pokladny v Plzni a členem představenstva Říšské komise nemocenských pokladen v Rakousku se sídlem ve Vídni. 1907–18 zastupoval jako poslanec říšské rady volební okrsek Plzeň-venkov. 1908 a 1911 neúspěšně kandidoval do českého zemského sněmu. Jako zakladatel a předseda Západočeské lidové záložny (od 1909) a vůdčí osobnost Západočeského konzumního družstva a Lidového stavebního a bytového družstva v Plzni se zasloužil o společenský a kulturní rozvoj širokých lidových vrstev. Stal se také předsedou socialistického literárního kroužku a členem předsednictva Ústředního vzdělávacího spolku Jarost a po 1921 Dělnické besedy v Plzni. Účastnil se mezinárodních socialistických kongresů, např. 1912 v Basileji a 1917 ve Stockholmu. Za první světové války udržoval kontakty s T. G. Masarykem, zasazoval se o oddělení českých zemí od Rakouska a náležel k vnitrostranické nacionálně orientované opozici vůči předsedovi B. Šmeralovi. 1917 byl místopředsedou parlamentního klubu Český svaz v říšské radě a 1918 převzal předsednictví českého sociálně demokratického klubu v rakouském parlamentu. Z pozice člena československého Národního výboru v Praze se koncem října 1918 v Ženevě podílel na jednání mezi představiteli domácího a zahraničního odboje. Po vzniku ČSR se jako představitel pravicového křídla Československé sociálně demokratické strany dělnické stavěl proti aktivitám tzv. marxistické levice vedené B. Šmeralem. 1918–20 byl poslancem Revolučního národního shromáždění a 1920–25 poslancem Národního shromáždění. 1918–20 prosadil jako ministr školství a národní osvěty školskou reformu, která zahrnovala úpravu školních osnov, sekularizaci škol, poslovenštění obecných, měšťanských a středních škol na Slovensku, úpravu právního postavení Univerzity Karlovy a Německé univerzity v Praze či založení univerzit v Brně a Bratislavě. 1921–25 zastával funkci ministra sociální péče; 1924 inicioval zákon o všeobecném pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, o rok později také zákon o pojištění osob samostatně hospodařících. 1925 byl nominován československým vyslancem ve Vídni, kvůli kritice z rakouské strany však do úřadu ze zdravotních důvodů nenastoupil (aféra Habrman). 1925–32 jako senátor pražského Národního shromáždění zastával funkci místopředsedy a 1929–32 předsedy českého sociálně demokratického senátního klubu. Řadu let předsedal Svazu textilního dělnictva.

Robert Luft

Dílo

Sociální demokracie a venkov 1908 (s A. Meissnerem); O nezaměstnanosti a podpoře nezaměstnaným, 1913; Z mého života. Vzpomínky z let 1876–1877–1884–1896, 1914 (něm. Aus meinem Leben, Wien 1919); Mé vzpomínky z války, 1928; Jak si moje babička dědečka brala, 1932; Cesty k socialismu (Má cesta k socialismu. Socialistické Plzeňsko), 1932; Moje první láska, 1933.

Literatura

F. Freund, Das österreichische Abgeordnetenhaus… 1907–1913, Wien 1907, s. 361
1911–1917, tamtéž 1911, s. 289
V. Beneš, G. H. 1864–1924, 1924
L. Brügel, Geschichte der österreichischen Sozialdemokratie 5, Wien 1925, passim
Album representantů, s. 949
Slovník národohospodářský, sociální a politický 2, 1931, s. 343
Národní listy 23. 3. 1932, s. 3
tamtéž, Večerník 23. 3. 1932, s. 1
Nová doba 23. 3. 1932, s. 1
Arbeiter-Zeitung (Wien) 23. 3. 1932, s. 2
G. H. Jeho život, práce a vzpomínky na velkou dobu, B. Brosman (ed.), 1934
G. H., myšlenky a názory, V. Masák (ed.), 1935
M. Paulová, Dějiny Maffie 1, 1937, s. 511–515
MSN 3, s. 10
B. Vavroušek, Literární atlas československý 1, 1938, s. 136–137
OSND 2/2, s. 988
Z. Tobolka, Za svobodu a socialismus, 1947, passim
PSD 1, s. 220
Y. Bourdet, Dictionnaire biographique du mouvement ouvrier international, 1. Autriche, Paris 1971, s. 121–122
BL 1, s. 504–505
ÖBL 2, s. 128
J. Galandauer, Bohumír Šmeral 1–2, 1981, 1986, rejstřík
O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík
Kolář Elity, s. 72–73
A. Klimek, Boj o Hrad 1–2, 1996, 1998, rejstřík
Tomeš 1, s. 392
T. Weiser, Arbeiterführer in der Tschechoslowakei, München 1998, rejstřík
J. Kořalka, Vytváření vůdce elity v českoslovanské sociální demokracii do roku 1918, in: Proměny elit v moderní době, M. Lenderová et al. (eds.), 2003, s. 157–166, zvl. s. 162–163
J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé, 2004, s. 47–48
L. Šlehofer, G. H., cesta sociálního demokrata od „anarchismu“ k „revisionismu“, 2007 (diplomová práce, FF UK, Praha)
týž, G. H. a jeho role v české politice v průběhu první světové války, in: Psáno do oblak. Sborník k nedožitým sedmdesátinám prof. Jana Kuklíka, M. Hrdlička – J. Hasil (eds.), 2011, s. 25–36
R. Luft, Parlamentarische Führungsgruppen und politische Strukturen in der tschechischen Gesellschaft 2, München 2012, s. A 116–A 119
F. Adlgasser, Die Mitglieder der österreichischen Zentralparlamente 1848–1918, 1, Wien 2014, s. 395–396.

Prameny

Archiv města Plzně, osobní fond
Archiv České strany sociálně demokratické, Praha.

Reference