HAIDINGER Eugen 1790–1861

Eugen HAIDINGER
Narození	13. 5. 1790
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Úmrtí	29. 3. 1861
Povolání	Ostatní průmyslová odvětví‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 63
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/55707

HAIDINGER, Eugen, * 13. 5. 1790 Vídeň (Rakousko), † 29. 3. 1861, podnikatel ve výrobě porcelánu

Syn Karla H. (1756–1797) a Josephy, roz. Schwabové, bratr Rudolfa a Wilhelma (1795–1871). K rodinným přátelům patřili majitel vídeňské porcelánky Matthäus Niedermayer a významný mineralog Friedrich Mohs, pověřený průzkumem nových nalezišť kaolinu, která by nahradila ztracené zdroje na územích odstoupených po vídeňském míru (1809) ve prospěch Bavorska. Vhodnou surovinu nalezl 1811 v západních Čechách. Zřejmě z tohoto důvodu se bratři Eugen a Rudolf začali zajímat o porcelán. Díky Niedermayerovi se tři roky seznamovali ve Vídni s jeho výrobou (receptura byla jinak přísně utajována). Následně 1814–15 podnikli studijní cesty po Evropě, aby poznali technické vybavení nejlepších podniků na výrobu fajánse a porcelánu a připravili se na samostatné podnikání. Podle Niedermayerových propozic 1811 jejich matka Josefa zakoupila či pronajala vhodné pozemky v Lokti, na nichž by mohla vyrůst nová porcelánka. Zemské povolení k výrobě bylo uděleno až 1815, následujícího roku byla zahájena zprvu omezená výroba porcelánu ve „Vídeňské továrně na porcelán v Lokti“. Koncem 1817 továrna zaměstnávala dvanáct dělníků, z toho tři malíře porcelánu. Eugen zajišťoval technickou stránku výroby (zpočátku se výrobky vozily do Vídně, kde se prováděla jejich výzdoba), Rudolf se staral o obchodní provoz. V prvních letech se počítalo se spoluprací s Vídní, k tomu však nedošlo. Zemské privilegium k výrobě získala loketská porcelánka 1818. Ve svých počátcích se však potýkala nejen s problémy kvality výrobků, ale i s finančními potížemi. Krizi překonala 1821, začala se rychle rozvíjet, takže 1823 zaměstnávala již na dvě stě lidí. Vedle původní značky se začalo objevovat označení Gebrüder Haidinger Porzellanfabrik. 1828 přistoupil na několik let jako společník i bratr Wilhelm, který se významně zasloužil o technické zdokonalení výroby. (1818 a 1823 během svých pobytů v Čechách porcelánku opakovaně navštívil básník J. W. Goethe.) Výrobní sortiment byl velmi široký, čítal jídelní a nápojové soupravy, stolní i technické nádobí; 1830 byly v Lokti poprvé v Čechách vyrobeny porcelánové figurky. Koncem dvacátých a počátkem třicátých let 19. století byly výrobky díky své kvalitě, eleganci a umělecké úrovni výzdoby vysoce hodnoceny, pravidelně získávaly nejvyšší ocenění na výstavách v Praze (1829, 1831, 1836). Postupně však mezi bratry docházelo k neshodám, 1840 z podniku odstoupil Wilhelm a vrátil se do Vídně; od poloviny století postupně klesala umělecká hodnota produkce. 1861 převzal továrnu Rudolf Karl H. (* 25. 3. 1792, † 19. 9. 1866), který se přikláněl k ziskovější masové produkci. Ve vlastnictví rodiny porcelánka zůstala do 1873, kdy ji dědicové prodali podnikatelům Springerovi a Oppenhaimerovi, majitelům Loketské společnosti pro průmysl porcelánu a uhlí. Výroba širokého sortimentu zboží pokračovala až do konce první světové války, 1918 se loketská porcelánka spojila s dalšími podniky do koncernu Epiag. 2006 byla výroba porcelánu v Lokti definitivně ukončena.

L: Eugen H., nekrolog, in: Allgemeine Zeitung (Augsburg) 10. 4. 1861; Zum Geschichte der Porzellan-Industrie in Egerer Kreis, in: Egerer Zeitung 11. 10. 1873, s. 3; Hantschel, s. 24; H. Meyer, Böhmisches Porzellan und Steingut, 1927, rejstřík; BL 1, s. 514; EBL 1, s. 194; A. Braunová, Kouzlo keramiky a porcelánu, 1978, s. 313–315 (s další literaturou); Myška 2, s. 122; D. Braunová, Historie a současnost loketské porcelánky, 1990; táž, Porcelánová tradice, 1992 (s další literaturou).

Marie Makariusová