HAIS František 1818–1899

	František HAIS
	;
Datum narození	7. 7. 1818
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	4. 7. 1899
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Spisovatel‎; Hudební skladatel‎; Hudební interpret‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 68–69. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69342

HAIS, František (též HAISS, HAISZ, HEISS, HEISZ, Franz), * 7. 7. 1818 Praha, † 4. 7. 1899 Praha, kramářský zpěvák, autor písňových textů

Byl synem tiskaře kartounů, v jedenácti letech z otcova rozhodnutí opustil školu a nastoupil jako učeň v kartounce. Z učení však odešel, začal pracovat jako nádeník. Měl hudební, a zvláště pěvecké nadání; uplatnil se jako choralista v pražských chrámech a předzpěvák při procesích. Výuční list získal 1838. Pobýval dočasně v České Lípě, aby se naučil německy, poté se vrátil do Prahy, kterou do konce života již neopustil. Byl třikrát ženatý (1840, 1851 a 1860). Ve čtyřicátých letech nenašel zaměstnání jako tiskař, živil se jako přidavač na stavbách a podomácku vyráběl dřevěné hračky. Uplatnění našel až jako kolportér tiskovin. Od 1846 systematicky skládal a adaptoval písně, dával je tisknout, s doprovodem na flašinet je zpíval na veřejných prostranstvích a prodával jejich texty, nikdy však neobdržel úřední povolení ke kolovrátkářské a prodejní činnosti. Po prusko-rakouské válce se octl v bídě, Národní listy 1867 vypsaly sbírku na podporu jeho početné rodiny; H. byl hospitalizován v Zemském ústavu choromyslných v Kateřinské ulici. Po propuštění z léčebny přestával tvořit, nakonec se stal obecním metařem. 1888 byl přijat do městského chudobince, kde v závěru života napsal obsáhlé memoáry, které vyšly až posmrtně a staly se důležitým pramenem k autentickému poznání prostředí pražského proletariátu. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze.

V H. písničkářství, neseném především snahou o obživu, vyvrcholila třísetletá tradice kramářského zpěvu. Některými ze starších epických světských písní (např. Na hranici města německého, Píseň o hraběti Fridolínovi a sprosté Vilemíně), často převzatými z německého prostředí, dosáhl široké popularity. V šedesátých letech psal i vlastenecké zpěvy typu své nejslavnější písně vůbec Spi, Havlíčku, v svém hrobečku nebo skladby odrážející dobové politické nálady, např. Přání slovanského národa. Většina jeho početné tvorby se zabývala pražskou všednodenností, kriminalitou, lidovými zábavami apod. H. psal i lyrické písně s milostnými náměty (včetně několika textů erotických) a skladby s prvky společenské satiry a kritiky. Nápěvy většinou přejímal odjinud, řadu textů adaptoval z umělé poezie a vycházel z barokních kramářských písní, které mísil se soudobým pražským hovorovým jazykem a biblickou češtinou slýchanou v kostelním prostředí. Tam, kde se H. snažil o umělecký styl, selhával. Počet jeho písní se odhaduje na více než čtyři sta, přičemž určení autorství je mnohdy komplikované. H. byl nejvýznamnějším českým flašinetářem.

Martin Kučera

Dílo

Vzpomínky pražského písničkáře, E. Ryšavá (ed. a úvod Česká kramářská tvorba a F. H., s. 7–38), 1985.

Literatura

OSN 28, s. 523
MSN 3, s. 29
LČL 2/1, s. 23–25 (s bibliografií a další literaturou)
HS 1, s. 389 (s datem nar. 11. 4.)
B. Václavek – R. Smetana, O české písni lidové a zlidovělé, 1950, passim
V. Karbusický – V. Pletka, Dělnické písně 1–2, 1958, passim
Stará dělnická Praha, 1981, passim
E. Ryšavá, Na hranicích města německého, in: Lidová demokracie 4. 4. 1989, s. 3
J. Kotek, Dějiny české populární hudby a zpěvu I. 19. a 20. století, 1994, s. 39, 45, 61, 68, 108, 136.

Prameny

AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 87, č. 273 (jako Heiss, Franz).

Reference