HAJKR Oldřich 1919–1991

Oldřich HAJKR
Narození	2. 10. 1919
Místo narození	Křemenec (u Prostějova)
Úmrtí	24. 4. 1991
Místo úmrtí	Ostrava
Povolání	Matematik‎ Pedagog‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 97-98
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48185

HAJKR, Oldřich, * 2. 10. 1919 Křemenec (u Prostějova), † 24. 4. 1991 Ostrava, matematik, pedagog

Pocházel z rodiny Františka H. (1890–1964) a Anežky, roz. Zemánkové (1895–1967). Otec byl obuvnickým dělníkem v Prostějově, příležitostně pracoval v zemědělství. 1937 H. maturoval na reálném gymnáziu v Prostějově. Po ukončení vojenské služby pracoval 1939–45 jako dělník v cukrovaru v Litovli. 1945–47 vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě MU v Brně. 1948/49 vyučoval matematiku na gymnáziu v Opavě, poté ve státních kurzech pro přípravu pracujících na vysoké školy ve Frenštátu pod Radhoštěm, následně řídil dělnickou přípravku v Čechách pod Kosířem. 1951 krátce působil jako ústřední inspektor v oddělení dělnických přípravek ministerstva školství. 1952 obhájil disertační práci zaměřenou na teorii Bernoulliových polynomů (RNDr.). 1953/54 byl ředitelem jedenáctileté střední školy v Prostějově. 1954 nastoupil jako odborný asistent na katedře matematiky a deskriptivní geometrie Vysoké školy báňské v Ostravě (VŠB), 1957 byl jmenován docentem deskriptivní geometrie. Po obhajobě kandidátské disertační práce Některé teoretické a praktické problémy důlní geometrie mu v oboru geometrie nerostných ložisek byla udělena vědecká hodnost CSc., 1963 byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie. 1967 obhájil doktorskou disertaci Nové exaktní metody řešení základních a technických problémů v geometrii nerostných ložisek a v hornické geologii (DrSc.). Věnoval se hornicko-technické praxi a technicko-geologickému průzkumu. Většinou se jednalo o aplikaci deskriptivní geometrie v báňských vědách, zejména v geologii a ložiscích, hornictví, stavitelství a strojnictví. Pro praxi měly H. práce značný ekonomický přínos. V rámci nového vědního oboru paleobiometrie spolupracoval s Bohuslavem Růžičkou na biometrických metodách v paleontologii, jimiž by bylo možné zpřesnit klasifikaci různých druhů živočichů, zejména mlžů (důležité pro hodnocení hlubinných útvarů z hlediska hledání nových zásob nerostných surovin, dále k upřesnění stratigrafických horizontů zkoumaných pánví a prostorů). Jejich společné publikace vzbudily sice ohlas i v zahraničí, ale jejich metody se dlouhodobě kvůli své složitosti v praxi neprosadily. H. přispěl k překonání úzce taxonomického pojetí české paleontologie a zasloužil se o zachování rozsáhlého materiálu z dnes již uzavřených dolů. Podílel se na vybudování biometrické laboratoře na VŠB. 1959–89 vedl katedru matematiky a deskriptivní geometrie, 1958–60 byl proděkanem Hornické fakulty, 1960–62 děkanem Hornicko-geologické fakulty, 1965–69 prorektorem školy. 1969–85 stál v čele VŠB jako rektor. Působil jako člen poradních orgánů, např. Výboru pro Národní ceny při vládě ČSSR, hlavní komise ministra školství pro zkvalitňování vzdělávací a školské soustavy, Českého výboru pro vysoké školy, řídící komise ministra školství pro řízení vysokých škol atd. V ČSAV působil jako člen vědeckého kolegia matematiky, 1975 byl jmenován členem akademického prezidia. Byl pověřen budováním vědeckého centra ČSAV na Ostravsku, jako koordinátor se podílel na výstavbě pracovišť hornického a hutnického ústavu v Ostravě. 1973 byl zvolen členem korespondentem ČSAV a 1984 akademikem. 1985 se stal předsedou Rady Severomoravského vědeckého centra ČSAV. Obdržel medaili J. A. Komenského (1974), Zlatou čestnou plaketu B. Bolzana za zásluhy v matematických vědách (1984), Zlatou čestnou plaketu ČSAV za zásluhy o spojení vědy s praxí (1989), Národní cenu za díla, výzkumy nebo objevy v oblasti vědy a techniky (1987), čestný doktorát na Hornické akademii v saském Freibergu (1980). H. byl v sedmdesátých letech spjat s tzv. normalizací, kdy z politických důvodů z VŠB musela odejít řada pedagogů a vědeckých pracovníků. Zasloužil se však o dostavbu vysokoškolského areálu VŠB v Ostravě-Porubě a zřízení ekonomické fakulty. Po 1989 odešel do důchodu.

1951 se oženil s Naděždou, roz. Voborníkovou (1930–2013), učitelkou na základní škole, manželé měli dcery Jitku (* 1957) a Ivu (1962–1982).

D: výběr: Příspěvek k metodám nepřímé orientace vrtného jádra, in: Sborník vědeckých prací VŠB 2, 1956, č. 5, s. 3–33 (s J. Pražským); Biometrická studia obrysové křivky některých mytiloidních mlžů (Pelecypoda), in: Sborník Národního musea B, 17, 1961, č. 1–2, s. 81–95 (s B. Růžičkou a F. Prantlem); Palaeoneilo ostraviense (Klebelsberg) im Silesien des Hornoslezské pánve (Bivalvia), in: Paläontologie. Freiberger Forschungshefte, C, 1968 (s F. Řehořem a B. Růžičkou); Janacekia gen. nov. (Bivalvia) aus dem Karbon, in: tamtéž 1978 (se spoluautory); Algebra a analytická geometrie, 1971 (s E. Ošťádalovou); Deskriptivní geometrie, 1–2, 1976, 1977; Důlní měřictví. Vysokoškolská učebnice pro hornické obory, 3. Geometrie nerostných ložisek, 1978 (s K. Nesetem); Pravděpodobnost a statistika, 1979 (s B. Mičulkou a J. Tošenovským); Využití matematických klasifikačních metod při posuzování tvarové variability schránek fosilních mlžů, in: Sborník vědeckých prací VŠB, ř. hornicko-geologická 25, 1979, č. 2, s. 87–102 (se spoluautory); Použití matematicko-statistických metod při klasifikaci základních hydrogeochemických typů a identifikaci důlních vod v OKR, in: Čas. Mineral. Geol. 31, 1986, č. 1, s. 57–65 (s A. Grmelou); Teorie statistiky, 1988; Sbírka řešených příkladů z konstruktivní geometrie, 1–3, 1987, 1989 (s kol.).

L: O. H., in: Technický týdeník 30. 10. 1979; Prof. RNDr. O. H., in: Učitelské noviny 15. 11. 1979; Pětašedesátiny akademika O. H, in: Bulletin ČSAV 1984, č. 9, s. 16; Sedmdesátiny akademika O. H, in: Bulletin ČSAV 1989, č. 9, s. 10; Akademik O. H., in: Školství a věda 1989, č. 10, s. 19; Slezsko 9 (21), s. 33–34; P. Kašing – J. Biolková, Direktoři a rektoři VŠB-Technické univerzity Ostrava. Přehled osobností v čele univerzity v letech 1849–2014, 2014, s. 150–154.

P: Archiv VŠB-TUO, Ostrava, fond rektorát, osobní spis O. H; fond Hornicko-geologická fakulta, spis k vědecké přípravě, spis k obhajobě doktorské disertační práce, habilitační spis a spis k profesorskému řízení O. H.; Archiv AV ČR, Praha, osobní spisy členů ČSAV v Praze.

Petr Kašing