HALÍŘ Václav 1926–1999
| Václav HALÍŘ | |
| |
| Datum narození | 28. 9. 1926 |
|---|---|
| Místo narození | Přerov |
| Datum úmrtí | 22. 3. 1999 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání | Hudební interpret |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 127. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48201 |
HALÍŘ, Václav, * 28. 9. 1926 Přerov, † 22. 3. 1999 Brno, operní pěvec
Na přání matky se od osmi let učil hrát na housle. Za německé okupace se vyučil zedníkem a pracoval na stavbách a v zemědělství. 1945–50 studoval na konzervatoři v Brně, nejdříve se dva roky věnoval hře na kontrabas u R. Tuláčka, pak přešel do oddělení zpěvu k J. Válkovi. Na stejný obor se zapsal k B. Soběskému na JAMU, studium 1955 ukončil. Už 1953 přijal nabídku na sólové angažmá basisty Státního divadla Brno a zůstal v něm až do 1991, kdy odešel do výslužby.
H. byl herecky všestranný a disponoval sytým basovým a basbarytonovým hlasem. Už během studií na JAMU hostoval v brněnské opeře (Vodník, A. Dvořák: Rusalka, 1953), kde za svůj život ztvárnil na sedm desítek postav a účinkoval ve všech operách L. Janáčka (kromě Osudu). Uplatnil se mj. i v operách B. Smetany, A. Dvořáka, klasického světového repertoáru a v některých soudobých dílech.
Zúčastnil se mezinárodní pěvecké soutěže o cenu Emy Destinové a Karla Buriana (Pražské jaro 1954) a získal první cenu ve své kategorii. Vyhrál i přidruženou soutěž o nejlepší interpretaci Dvořákovy písně Když mne stará matka zpívat učívala, absolvoval tříměsíční turné s violoncellistou V. Černým a klavíristou J. Ermlem v Číně a Mongolsku (1954) a následující rok získal druhou cenu na pěvecké soutěži ve Varšavě. V Itálii na zájezdu se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK reprezentoval českou pěveckou školu (1960). Už 1954 zahájil spolupráci s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů (BROLN, zpíval lidové písně rodné Hané) a dále na četných koncertech interpretoval nejen písňovou, ale i oratorní a kantátovou tvorbu. Celkem devětkrát vystoupil na festivalu Smetanova Litomyšl.
Byl oceněn ministerstvem kultury medailemi Smetanovou (1974) a Janáčkovou (1978) za zásluhy o interpretaci a propagaci hudby obou skladatelů. Oženil se s operní pěvkyní a pedagožkou Helenou, roz. Supovou. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově. Na H. rodném domě byla 2006 odhalena pamětní deska a 2012 byl posmrtně uveden do Síně slávy ND Brno.
Gustav Novotný
Literatura
- Tomeš 1, s. 406
- J. Kozák a kol., Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory, 1964, s. 23, 159, 241–242, 461
- Postavy brněnského jeviště 1, 1984, s. 404–407 (se soupisem rolí a literatury)
- D. Janota – J. P. Kučera, Malá encyklopedie české opery, 1999, s. 74–75
- E. Šlapanská, Jak jsem je znala. Vzpomínky na významné osobnosti kulturního života spjaté s Brnem, 2001, s. 73–77
- http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem rolí a literatury, stav k 25. 1. 2017)
- http://encyklopedie.brna.cz (stav k 25. 1. 2017)
- http://operaplus.cz/brnenska-breznova-jubilea-vaclav-halir-a-geza-fischer/ (s neúplným soupisem rolí, stav k 25. 1. 2017)
- http://ops.festival.smetanovalitomysl.cz/2-uncategorised/1017-pehled-uinkujicich-pvc-h-k (stav k 25. 1. 2017).
Reference