HALLA Bedřich 1843–1921
| Bedřich HALLA | |
 | |
| Datum narození | 19. 11. 1843 |
|---|---|
| Místo narození | Karlín (Praha) |
| Datum úmrtí | 13. 1. 1921 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Hudební interpret Divadelní interpret nebo herec |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 129–130. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46790 |
HALLA, Bedřich, * 19. 11. 1843 Karlín (Praha), † 13. 1. 1921 Praha, herec, zpěvák, režisér
Pocházel z rodiny tiskařského tovaryše, otec se později živil jako obchodník. H. vychodil nižší gymnázium a navštěvoval pěveckou školu F. Pivody. Po ochotnických začátcích v Karlíně od počátku šedesátých let rychle střídal cestující společnosti: J. Kullase (řídil J. Štandera), J. J. Stránského, J. Štandery, J. Krämera, J. Jelínka, T. Knížkové, V. Svobody, V. Hofa, P. Švandy st. ze Semčic, E. Zöllnerové a J. E. Kramuela. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let zakotvil u J. Pištěka; s jeho společností vystupoval v Městském divadle v Plzni, v Národním divadle v Brně, ve vinohradských arénách a v Lidovém divadle na Královských Vinohradech. Po ředitelově smrti (1907) hrál ještě v Lidovém divadle v Libni v souboru subrety M. Zieglerové a za ředitele J. Kubíka (1908/09). Stál u zrodu Ústřední Jednoty českého herectva a jejího časopisu Divadelní svět. Od 1894 vydával měsíčník J. K. Tyl (s J. Buckem, J. Hurtem, B. Kovářem a F. Šípkem).
H. se v prvních letech herecké dráhy objevoval především v činohře a brzy začal hrát velké role (Vévoda Alba, J. W. Goethe: Egmont; Jago, W. Shakespeare: Othello). U Pištěka zastával obor vážných i komických otců a po odchodu V. Budila a K. Liera (1887) mu byl svěřen i tzv. charakterní obor. Rád si vybíral role z hodnotného repertoáru (např. Hejtman, N. V. Gogol: Revizor; Klaudius, W. Shakespeare: Hamlet), které se mu však dařily méně než komické role (Šavlička, J. K. Tyl: Strakonický dudák) a postavy ve fraškách, které ztvárňoval s citem pro nadsázku a karikaturu (Vavřinec Šantala, K. Elmar, úprava J. H. Böhm: Šantala aneb Cesta kolem světa; Florian Králíček, F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání; Saturnin Brambor, týž: Podskalák). Zdárně se uplatňoval i jako představitel zlotřilců a bezcharakterních jedinců (Direktor Karmin, F. A. Šubert: Jan Výrava). V nastupující realistické dramatice vytvořil galerii venkovských a maloměstských typů (Jakub Bušek, L. Stroupežnický: Naši furianti; Vávra, A. a V. Mrštíkové: Maryša; Kopecký, A. Jirásek: Otec; Hrdlička, F. X. Svoboda: Útok zisku ad.). V početně bohaté zpěvoherní části Pištěkova programu účinkoval v komických tenorových partech v operetách (Murzuk, Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla; Bořivoj Paris, F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat; Plukovník Ollendorf, K. Millöcker: Žebravý student; Jupiter, J. Offenbach: Orfeus v podsvětí). Působil rovněž jako režisér činohry, pro zájezd do Splitu mu 1896 bylo svěřeno nastudování Prodané nevěsty v chorvatském překladu.
1871 se oženil s herečkou Emilií Hallovou (1847–1928), s níž měl syna Vincence a dceru Rudolfu (Dynu), provd. Kubíkovou (1883–1971), rovněž zpěvačku a herečku.
Eva Šormová
Literatura
- J. Schiebel, České divadlo v Plzni, in: Příspěvky k dějinám českého divadla, J. Ladecký (ed.), 1895, s. 75
- V. Štein Táborský, Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 104, 154
- K. Engelmüller, Z letopisů českého divadelnictví 1, 1946, s. 34, 60
- L. Pacák, Opereta, 1946, s. 116, 173, 175
- A. Javorin, Pražské arény, 1958, s. 108, 147, 163, 221
- J. Knap, Zöllnerové, 1958, s. 131
- týž, Umělcové na pouti, 1961, s. 65, 219
- OSND 2/2, s. 1005
- HS 1, s. 393
- Šormová 1, s. 237–239 (se soupisem rolí, pramenů a literatury).
Prameny
- NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 155, obr. 48
- AHMP, Sbírka matrik, ŽKR N6, matrika nar. řkt. f. ú. u sv. Rocha 1842–1844, s. 273, obr. 276
- MZA, Brno, matrika oddaných 1854–1894, Bystřice n. Pernštejnem 15460, s. 121, obr. 63
- DÚ, Praha, dokumentace (soupis rolí u kočovných společností).
Reference