HAMOUZ František 1919–1985

	František HAMOUZ
Datum narození	15. 8. 1919
Místo narození	Chrášťany (u Rakovníka)
Datum úmrtí	23. 6. 1985
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 149. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48205

HAMOUZ, František, * 15. 8. 1919 Chrášťany (u Rakovníka), † 23. 6. 1985 Praha, politik, hospodářský pracovník

V literatuře se jako rodiště uvádí také Brná (Ústí nad Labem). Pocházel z rodiny železničního zřízence. Po maturitě na obchodní akademii v Teplicích-Šanově (1938) byl zaměstnán jako účetní u firmy Vita v Praze. 1945 vstoupil do KSČ. 1945–48 působil nejprve jako zmocněnec národní správy v lisovně olejů Sana v Lovosicích a poté jako vedoucí sociálně politického oddělení Severočeských tukových závodů (dříve Schicht) v Ústí nad Labem. Od 1948 pracoval v oblasti zahraničního obchodu. 1948–51 byl vedoucím kádrového odboru podniku zahraničního obchodu Oleaspol, 1951–53 ústředním ředitelem podniku zahraničního obchodu Motokov, 1953–54 náměstkem ministra zahraničního obchodu, 1954–58 náměstkem generálního sekretáře RVHP v Moskvě, 1959–63 prvním náměstkem ministra zahraničního obchodu. 1963–68 a znovu od září 1969 do ledna 1970 zastával ve vládách V. Širokého, J. Lenárta a O. Černíka funkci ministra zahraničního obchodu. 1964–69 vykonával za Severočeský kraj (volební obvod Liberec-město) mandát poslance Národního shromáždění a 1969–76 Sněmovny lidu Federálního shromáždění. 1968–76 byl místopředsedou vlády (od 1969 federální vlády) a 1968–73 stálým představitelem ČSSR v RVHP. Dne 22. srpna 1968 se jako zástupce legálního kabinetu zúčastnil jednání na Pražském hradě, na němž podpořil odmítavé stanovisko prezidenta L. Svobody k vytvoření tzv. dělnicko-rolnické vlády, která měla legitimovat ozbrojenou intervenci zemí Varšavské smlouvy. Přesto za pražského jara inklinoval spíše ke konzervativnímu křídlu KSČ, což mu v období normalizace umožnilo pokračovat v politické kariéře. Bezprostředně po srpnu 1968 se angažoval při znovuzavedení cenzury a podílel se na jednáních vedoucích k uzavření smlouvy o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa. V září 1969 byl kooptován do Ústředního výboru KSČ. Během 1976 však stranické vedení H. odstavilo na druhou kolej (nekandidovalo ho již do ÚV i parlamentu). Krátce před volbami byl v září 1976 H. odvolán z vlády L. Štrougala a o tři měsíce později jmenován velvyslancem v NDR, kde působil až do 1982. Poté odešel do důchodu. Nositel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1961), Řádu práce (1969), Řádu Vítězného února (1979).

Zdeněk Doskočil

Dílo

K současným problémům zahraničního obchodu ČSSR, 1963 (s O. Pohlem).

Literatura

Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 232
MČE 2, s. 710
ČBS, s. 187
Tomeš 1, s. 408
https://cs.wikipedia.org (stav k 4. 4. 2017)
Rudé právo 10. 4. 1968, s. 2
25. 6. 1985, s. 2
J. Lederer, Touhy a iluze II., 1988, s. 27–30
J. Frolík, Špión vypovídá, 1990, s. 269
D. Havlíček, Jaro na krku. Zážitky ze zákulisí sekretariátu ÚV KSČ od června do prosince 1968, 1998, rejstřík
Vojenské otázky československé reformy 1967–1970, sv. 2 (Srpen 1968 – květen 1971), A. Benčík – J. Paulík – J. Pecka (eds.), 1999, rejstřík
Vláda a prezident, sv. 1 (Období pražského jara, prosinec 1967 – srpen 1968), O. Felcman a kol. (eds.), 2000, rejstřík
Národní shromáždění, sv. 3 (Srpen 1968 – leden 1969), F. Cigánek – O. Felcman (eds.), 2009, rejstřík
L. Štrougal, Paměti a úvahy, s. 192–194
Vláda a prezident, sv. 2 (Období normalizace, září 1968 – říjen 1969), O. Felcman – J. Vondrová (eds.), 2010, rejstřík
F. Štverák, Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921 až 1992), 2010, s. 374
J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa 2, 2013, s. 343 (s chybným datem úmrtí)
http://www.ukp98.cz/fred/panel_1-6.pdf (stav k 5. 4. 2017)
http://www.usti-nad-labem.cz/dejiny/obce/ul-9-2.htm (stav k 5. 4. 2017).

Reference