HAMPL František 1901–1977

František HAMPL
Narození	6. 8. 1901
Místo narození	Týnec nad Labem)
Úmrtí	9. 4. 1977
Místo úmrtí	Beroun
Povolání	Spisovatel‎ Literární historik, kritik nebo teoretik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 152
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48207

HAMPL, František, * 6. 8. 1901 Týnec nad Labem, † 9. 4. 1977 Beroun, spisovatel, literární a kulturní historik, ekonom, účastník 2. odboje

Pocházel ze čtyř dětí strojního inženýra v továrně na stroje bratrů Pernerových Františka (1866–1938) a  Ludmily H. (1875–1926); bratr agrochemika Jana H. (1895–1970). Jeho sestra zemřela v dětství, bratr Rudolf byl řídícím učitelem v Týnci. H. 1919 maturoval na reálce v Pardubicích, poté absolvoval Vysokou školu obchodní (Ing. 1922). Půl roku praktikoval v České průmyslové bance, 1923–24 učil na Maděrově soukromé obchodní škole v Praze, 1924–43 byl profesorem obchodní akademie v Berouně, kde se 1926 oženil. 1925–26 a 1929–37 redigoval sociálnědemokratický krajinský deník Berounský obzor. 1935 se účastnil cesty československých intelektuálů do SSSR (reportáž Země, jež hořela, 1935). Za druhé světové války spolupracoval s ilegální organizací PVVZ; na podzim 1943 ho zatklo gestapo a zbytek války strávil v káznici v Bayreuthu, tam po osvobození vydával s V. Běhounkem, A. Nehasilem a F. Hlaváčkem časopis 14. duben. 1945–52 učil na Československé obchodní akademii v Praze, 1953 pracoval jako referent ministerstva školství, na podzim 1953 zakládal katedru pedagogiky na Vysoké škole ekonomické, kterou řadu let vedl. 1954 se habilitoval, 1968 jmenován profesorem. 1970 byl penzionován a dožil v Berouně.

Po počátečních třech sbírkách přírodní a milostné lyriky se zaměřil na prózu, v níž se částečně inspiroval dobovou zálibou v  expresivně pojatých exotických námětech. Napsal i  umělecky ambicióznější romány o  ženských hrdinkách (Nedotknutelná, 1930; Dvacetiletá, 1938). Později ho zaujala regionální historie, zejména v období národního obrození, jehož hlubokou a pramenně založenou znalost prokázal jako prozaik i literárněhistorický publicista a editor. Beletristický a historický přístup dokázal vhodně kombinovat ve třech sbírkách povídek o spisovatelích 19. století Poznamenaní (1940), Červánky (1942), a zejména Z bouřného času (1955, přeprac. 1966), v souboru povídek z dějin Berounska Mezi berounskými branami (1937, přeprac. 1958) a v rozsáhlém románu Pernerové (1945) o rodu podnikatelů rodného Polabí. Z literární historie vytěžil studie o J. J. Langrovi Básníkův ztracený život (1946), J. K. Tyl, buditelský účastník roku 1848 (1948), Ladislav Stroupežnický, český humorista a dramatik (1950) a Krátké manželství humoristovo (1971) o Z. M. Kudějovi. Cenné jsou jeho literárně-místopisné a vzpomínkové skici Dobrodružství Jaroslava Seiferta a jiné vzpomínky na známé i méně známé spisovatele (1969) a Stopami prózy a poezie na Berounsku (1973). Ohlas vzbudily jeho antologie Čas trhnul oponou (1948) o reflexi roku 1848 v české literatuře a Žeň českého humoru (1949, přeprac. 1952, s K. Bradáčem). H. edičně připravil k vydání díla K. Šípka, J. Jahody, Z. M. Kuděje, K. Legera a R. R. Hofmeistra. Redigoval literární časopis Dar (1948–51) a knižnici Profily (1946–51), přispíval do deníku Práce a týdeníku Československý rozhlas. Vydal učebnice z oboru ekonomiky a účetnictví.

L: Kunc 1, s. 201–203; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 127; LČL 2/1, s. 53–54 (s bibliografií a další literaturou); Tomeš 1, s. 409; SČS 1, s. 225–226 (s bibliografií a další literaturou); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií a další literaturou; stav k 9. 3. 2017).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera