HANSLIAN Alois 1885–1948

Alois HANSLIAN
Narození	4. 4. 1885
Místo narození	Hranice (na Moravě)
Úmrtí	30. 10. 1948
Místo úmrtí	Brno
Povolání	Veterinář‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 196-197
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/46867

HANSLIAN, Alois, * 4. 4. 1885 Hranice (na Moravě),† 30. 10. 1948 Brno, zvěrolékař, pedagog, odborný spisovatel

Byl synem strojvedoucího Karla H. a Žofie, roz. Šajchové. Vystudoval vyšší zemskou reálku v Lipníku nad Bečvou, kde maturoval, a techniku v Praze. Tam ukončil dva semestry strojního inženýrství a přešel do Vídně na Vysokou školu zvěrolékařskou, kde byl 1910 promován. Stal se vojenským veterinářem. 1914–18 vedl laboratoř pro výzkum svrabu u koní a specializoval se na léčení vozhřivky koní na armádním velitelství. V hodnosti kapitána 1918 velel vojenské podkovářské škole v Brně. Na tamní nově založené Vysoké škole zvěrolékařské byl vytvořen rovněž Onychologický ústav (onychologie se zabývá problematikou koňských kopyt) a H. se 1920 stal nejen jeho prvním přednostou, ale i členem budovatelského týmu školy. 1920 uzavřel v Brně sňatek s Jožkou Havelkovou a spolu vychovali syna Milivoje a dceru Drahomíru. V březnu 1921 se habilitoval a už v prosinci 1921 byl jmenován mimořádným profesorem onychologie a podkovářství, dále pak v březnu 1931 řádným profesorem normální a patologické onychologie. 1923–25 a 1945–48 kromě toho přednášel encyklopedii zemědělství, 1931–32 byl pověřen vedením farmakologického ústavu a postaral se s kolegou Oldřichem Vilémem Hykešem o nový jednací řád profesorského sboru, 1933–35 pracoval jako rektor školy a uhájil její samostatnost v době úsporných opatření. V tomto období byla uskutečňována důležitá reforma veterinárního studia, jejímž hlavním autorem byl. V ústavu shromáždil sbírku preparátů a založil unikátní muzeum. Vydával učebnice a zasloužil se o vysokou úroveň dobového zvěrolékařství. Od 1937 předsedal poradnímu sboru školního zemědělského statku v Kuřimi (u Brna). Za německé okupace byl dočasně penzionován. Po druhé světové válce byl pověřen vedením chirurgické kliniky.

Byl členem ČAZ, zkušební komise pro třetí státní zkoušku veterinární a zkušební komise pro občanské podkováře (správce těchto kurzů). 1932–48 vedl Družstvo zvěrolékařů Druvet, které se zabývalo literární činností členů (1927 začal čtvrtletně vycházet vědecký časopis Zvěrolékařské rozpravy) a od 1937 rovněž výrobou a distribucí léčiv. Pravidelně přednášel v brněnském rozhlase (Co nového ve zvěrolékařství?).

D: Léčení svrabu (Sarcoptes scab.), 1919; Sto základních otázek z podkovářství, 1919 (též německy 1932 a slovensky 1936); Podkovářství. Péče o kopyta a paznehty tažného zvířectva, 1920 (2., přepracované vyd. 1922, německy 1925); Návrh nového způsobu podkování koní vojenských, in: Klinické spisy vysoké školy zvěrolékařské II/5, 1924, s. 88–127; Dějiny vývoje užitkových zvířat, 1925; Pružnost rohového pouzdra kopytního, in: Klinické spisy vysoké školy zvěrolékařské IV/8, 1926, s. 213–236; Kapounování drůbeže, 1926; Podkování a ošetřování kopyt a paznehtů domácích zvířat, 1929; Pathologie a therapie chorob kopytních a paznehtních, 1931; Zvěrolékařské názvosloví, 1939 (s kol., 2., doplněné vyd. 1947, s kol.); Zvěrolékařský rádce pro zemědělce a chovatele domácích a užitkových zvířat, 1948 (s kol.). Netištěné učební příručky: Všeobecná chirurgie; Speciální chirurgie 1–2; Veterinární ofthalmologie.

L: 40 let práce Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně. 1919–1959, M. Vyskot a kol. (eds.), 1960, s. 507 (rejstřík); https://www.vetkom.cz/pripominame-vyznamne-osobnosti-veterinarni-mediciny-u-prilezitosti-jejich-jubilea-prof-mvdr-alois-hanslian/ (stav k 26. 2. 2019); https://encyklopedie.brna.cz (stav k 20. 6. 2018).

Gustav Novotný